Ohlédnutí za pracovním rokem 2023
Po třech letech se vracím k ohlédnutí za uplynulým rokem (předchozí díl je z roku 2020). Ne, že bych snad měla tvůrčí krizi, ale píšu převážně na sociální sítě nebo naopak do časopisu, takže blog zeje prázdnotou. Už se ani neodvažuju slibovat, že to někdy bude jinak.
Inspiroval mě tradičně Piškot a nově Martin Jaroš. Na rozdíl od něj mi ale nehrozí, že mě pár hodin po publikování vyhodí z práce 🙂 Stále jsem totiž sama sobě šéfovou.
Projekty
Za tři roky se toho zase tolik nezměnilo. I letos jsem řešila rodinný dům na Novém Hradci Králové. Za tu dobu se dům dvakrát snížil, jednou jsem se setkala s právníkem sousedů, jednou jsem překreslovala výkresy na stavebním úřadě červenou fixou a hodněkrát jsem to chtěla vzdát. Už je to snad na dobré cestě a hrubá stavba stojí. Ovšem nikdy neříkej hop, dokud ti nepřijde souhlas se změnou stavby před dokončením do datové schránky.
V letech 2021 a 2022 jsem nakreslila několik projektů, které se v minulém roce realizovaly. Patřily mezi ně roubenka v Kunvaldu a roubenka ve Vítězné. Prvně jmenovaná je rekonstrukce dvě stě let staré chalupy a druhá je novostavba. Architektonickou studii k oběma vytvořila Katka Novotná.
Téměř hotový je rodinný dům ve Světlé. Příjemná, jednoduchá stavba na parcele téměř v lese vznikla opět ve spolupráci s Katkou a Lucií Vlčkovou.
Naopak nedávno se začalo se stavbou rodinného domu v Rašovicích. Má stěny z vápenopískových cihel, sedlovou i plochou střechu a je výškově členitý. Autorkami jsou Šárka Dlouhá a Jana Rejsková.
Posledním do party realizací je rodinný dům ve Ždírnici, což je rekonstrukce malebného venkovského stavení v Podkrkonoší. Studii dělala opět Katka.
Dokud jsou projekty jen na papíře, je to pohoda. Když si je vezme do péče stavba a stavební dozor, začíná nekončící vodopád dotazů, oprav a úprav. Občas se bojím brát telefon nebo číst e‑mail. Ale mám samozřejmě radost, že nekreslím do šuplíku a na konci je (snad) spokojený klient v novém domově.
V roce 2023 jsem projektovala převážně drobné stavby, které jsou sice malé svým rozměrem, ale o to větší jsou s nimi většinou problémy na stavebním úřadě (speciálně v Hradci). Beru to jako službu kamarádům a známým, kterou vyplňuju mezery mezi inspekcemi. Ale upozorňuju, že pokud máte dřevěnou chatku na hranici pozemku, kterou potřebujete zlegalizovat, tak vás neznám 🙂
Inspekce
Loňský rok byl rekordní. Nikdy jsem neudělala tolik inspekcí (33). A to jsem tři měsíce nepracovala a dost věcí odřekla (důvod si přečtěte níže). Je vidět, že trh se rozhýbal a lidi začali nakupovat. Makléři si zvykli, že kupující si přivede inspektora, takže spolupráce běžela většinou hladce. Někteří mě dokonce doporučují prodávajícím, aby pomocí zprávy z inspekce řádně informovali o stavu nemovitosti a nemuseli se bát pozdější reklamace.
Asi třetina zakázek byly přejímky novostaveb. Všechny ovšem mimo Hradec, kde se skoro nestaví. Nejčastěji jsem jezdila do Rodova a do Vrchlabí. Prvně jmenované místo proslulo laxním přístupem developera k problémům a bohužel i požárem jednoho z rodinných domů od fotovoltaiky. Moje zpráva z inspekce si tak zahrála i v pořadu Černé ovce.
Práce na inspekcích je pestrá, rychle hotová a dobře placená. Baví mě poznávat města a vesnice v celém Královéhradeckém kraji. Oproti tomu projektování a inženýring jsou poslední dobou ubíjející. Ale zase cítím, že odborně je to na vyšší úrovni a asi bych bez toho rychle zakrněla. Uvidíme, kam budu v příštích letech směřovat.
Orienťák, Šatník, politika (?!) a spol.
Mám ráda, když můžu pracovat na víc věcech najednou, nejlépe rozjíždět pořád nové nápady a potkávat u toho zajímavé lidi. Někdy je to trochu sebedestruktivní (loni doslova), ale většinou mě to baví.
Sportovní sezóna vzala rychlý konec, aspoň její první půlka. To si takhle jedete na běžkách z kopce, najednou ležíte v kupě prašanu a nějak divně vás u toho bolí koleno a kotník. Koleno se opravilo samo (natažený vaz) a zlomený kotník spravil šikovný chirurg pomocí šroubů. Běžně žiju dost hekticky, takže několik týdnů ležení v posteli byl slušný kontrast. V práci jsem řešila jen to nejnutnější a jinak spíš odpočívala a hlavně odpočítávala dny, kdy budu moct zase normálně chodit. Sto schodů u nás v domě jsem vyloženě nenáviděla a v horním patře bytu a chalupy jsem pro jistotu několik týdnů vůbec nebyla. Všechno mi trvalo dvakrát tak dlouho, zhubla jsem asi pět kilo (převážně svalů z levé nohy) a napadaly mě zlé myšlenky, že když nemůžu chodit, tak nebudu moct ani běhat. Už nikdy.
Došlo mi, že bez pohybu nemůžu žít a vždy to bude můj koníček číslo jedna. Do prázdnin jsem se věnovala především stavění tratí na počítači (Jarní pohár a tréninky pro naši skupinu), procházkám a ježdění na kole. Potom jsem začala zlehka běhat, ale zlepšovalo se to strašně pomalu. Soustředění ve Švédsku jsem vynechala a zorganizovala místo toho pobyt v ČR pro mladé orienťáky z Ukrajiny. Byli skvělí, snad si to tady užili a trochu zapomněli na neveselou situaci doma. Ráda bych letos podnikla něco podobného. Na podzim už to bylo s běháním lepší, ale šetřila jsem si ho výhradně na víkendové závody. V listopadu mě čekalo ještě vyndání šroubů, což šlo naštěstí už hladce (berle nebyly potřeba). Tím bych považovala exkurzi do českého zdravotnictví za uzavřenou.
Naopak v Šatníku Hradec jsem měla konečně pocit, že nám to klape. Hlavní podíl na tom mělo, že jsme se nemusely stěhovat. To nám vždy sebralo hrozně času a energie. A druhá pozitivní věc je stabilní tým asi deseti dobrovolnic a fajn parta. Únorový den otevřených dveří jsem sice zmeškala, ale prý to mělo dobrý ohlas. Na jaře jsme měly otevřeno pro veřejnost sedm týdnů a na podzim čtyři. K tomu je potřeba připočíst administrativu, třídění věcí a úklid. Navázaly jsem spolupráci s dobrovolníky, kteří vozí pomoc na Ukrajinu, i s dalšími šatníky. Slušný výkon na to, že to máme všechny jako volnočasovou aktivitu k práci, rodině a dalším koníčkům.
Přes Šatník jsem se dostala ke komunální politice v hnutí Rozvíjíme Hradec a odtud do Komise pro dopravu a rozvoj cyklistiky na městě. Moje hlavní dojmy:
- V politice člověk rychle přijde o iluze, ale snad ne o ideály
- Samospráva i státní správa jsou strašně nepružné a pomalé
- I tady lze potkat zajímavé lidi, což je jediný důvod (zatím) zůstat
Snad jen poznámka ke Komisi dopravy, že je tam dobrá atmosféra a neřeší se tam politika, ale věcné problémy (těch je v Hradci požehnaně). Jak jsem později pochopila, tak to rozhodně není samozřejmost. Chodit ve volném čase někam, kde se lidi nemají rádi, by mě opravdu nebavilo. Ovšem jestli se mi podaří za čtyři roky prosadit upravení jedné dopravní značky na cyklostezce u Hučáku, tak to bude úspěch. Vše ostatní bude nad plán.
Dánsko
Novinkou v týmu Žárovka architekti byl zahraniční výlet za architekturou. Volba padla na dánskou Kodaň. Za pět dní jsme nachodili asi sto kilometrů a viděli všechny moderní čtvrti, historické centrum, obyčejné bydlení (nejen) imigrantů, cyklostezky a moře. Bylo to inspirativní, osvěžující, krásné a někdy trochu bolestivé, protože kotník ještě nebyl úplně ve formě. Ne, že by mě nebavilo zkoumat ukotvení dvacátého pátého balkonu na fasádu, ale úplně nejlepší bylo nasát místní atmosféru a vidět všechny ty příběhy kolem včetně návštěvy slavného architektonického studia BIG, kde nás provedl Jan Magasanik. Myslím, že laťka byla nasazena proklatě vysoko a už se těším, kam pojedeme letos. Prý Helsinki, Porto nebo dokonce New York?
