Ohlédnutí za pracovním rokem 2023

Po třech letech se vracím k ohléd­nutí za uplynulým rokem (před­chozí díl je z roku 2020). Ne, že bych snad měla tvůrčí krizi, ale píšu převážně na sociál­ní sítě nebo naopak do časopisu, takže blog zeje prázd­no­tou. Už se ani neod­važu­ju sli­bo­vat, že to někdy bude jinak.

Inspiroval mě tradičně Piškot a nově Mar­tin Jaroš. Na rozdíl od něj mi ale nehrozí, že mě pár hodin po pub­likování vyhodí z práce 🙂 Stále jsem totiž sama sobě šéfovou.

Projekty

Za tři roky se toho zase tolik nezměni­lo. I letos jsem řeši­la rodin­ný dům na Novém Hrad­ci Králové. Za tu dobu se dům dvakrát snížil, jed­nou jsem se setkala s právníkem sousedů, jed­nou jsem překreslo­vala výkresy na staveb­ním úřadě čer­ve­nou fixou a hod­někrát jsem to chtěla vzdát. Už je to snad na dobré ces­tě a hrubá stav­ba sto­jí. Ovšem nikdy neříkej hop, dokud ti nepři­jde souh­las se změ­nou stav­by před dokončením do datové schránky.

V letech 2021 a 2022 jsem nakreslila něko­lik pro­jek­tů, které se v min­ulém roce real­i­zo­valy. Patři­ly mezi ně rouben­ka v Kun­val­durouben­ka ve Vítězné. Prvně jmen­o­vaná je rekon­strukce dvě stě let staré chalupy a druhá je novostav­ba. Architek­ton­ick­ou studii k obě­ma vytvoři­la Kat­ka Novotná.

Téměř hotový je rodin­ný dům ve Světlé. Pří­jem­ná, jednoduchá stav­ba na parcele téměř v lese vznikla opět ve spoluprá­ci s Katk­ou a Lucií Vlčkovou.

Naopak nedávno se zača­lo se stavbou rodin­ného domu v Rašovicích. Má stěny z vápenopískových cihel, sedlovou i plo­chou střechu a je výškově člen­itý. Autorka­mi jsou Šár­ka Dlouhá a Jana Rejsková.

Posled­ním do par­ty real­iza­cí je rodin­ný dům ve Ždír­ni­ci, což je rekon­strukce maleb­ného venkovského stavení v Pod­krkonoší. Studii dělala opět Katka.

Dokud jsou pro­jek­ty jen na papíře, je to poho­da. Když si je vezme do péče stav­ba a staveb­ní dozor, začíná nekončící vodopád dotazů, oprav a úprav. Občas se bojím brát tele­fon nebo číst e‑mail. Ale mám samozře­jmě radost, že nekres­lím do šuplíku a na kon­ci je (snad) spoko­jený klient v novém domově.

V roce 2023 jsem pro­jek­to­vala převážně drob­né stav­by, které jsou sice malé svým rozměrem, ale o to větší jsou s nimi větši­nou prob­lémy na staveb­ním úřadě (speciál­ně v Hrad­ci). Beru to jako službu kamarádům a známým, kter­ou vyplňu­ju mez­ery mezi inspekce­mi. Ale upo­zorňu­ju, že pokud máte dřevě­nou chatku na hrani­ci pozemku, kter­ou potře­bu­jete zle­gal­i­zo­vat, tak vás neznám 🙂

Kunvald_1
Vitezna_2
Rasovice_1
Rasovice_2
Zdirnice

Inspekce

Loňský rok byl reko­rd­ní. Nikdy jsem neudělala tolik inspekcí (33). A to jsem tři měsíce nepra­co­v­ala a dost věcí odřekla (důvod si přečtěte níže). Je vidět, že trh se rozhýbal a lidi začali nakupo­vat. Mak­léři si zvyk­li, že kupu­jící si přivede inspek­to­ra, takže spolupráce běžela větši­nou hlad­ce. Něk­teří mě dokonce doporuču­jí prodá­va­jícím, aby pomocí zprávy z inspekce řád­ně infor­movali o stavu nemovi­tosti a nemuseli se bát pozdější reklamace.

Asi třeti­na zakázek byly pře­jímky novostaveb. Všech­ny ovšem mimo Hradec, kde se sko­ro nes­taví. Nejčastěji jsem jezdi­la do Rodo­va a do Vrch­labí. Prvně jmen­o­vané mís­to proslu­lo laxním přís­tu­pem devel­opera k prob­lémům a bohužel i požárem jed­no­ho z rodin­ných domů od foto­voltaiky. Moje zprá­va z inspekce si tak zahrála i v pořadu Černé ovce.

Práce na inspekcích je pestrá, rych­le hotová a dobře pla­cená. Baví mě pozná­vat měs­ta a ves­nice v celém Královéhradeck­ém kra­ji. Opro­ti tomu pro­jek­tování a inženýring jsou posled­ní dobou ubí­je­jící. Ale zase cítím, že odborně je to na vyšší úrovni a asi bych bez toho rych­le zakrněla. Uvidíme, kam budu v příštích letech směřovat.

Rodov

Orienťák, Šatník, politika (?!) a spol.

Mám ráda, když můžu pra­co­v­at na víc věcech najed­nou, nejlépe rozjíždět pořád nové nápady a potká­vat u toho zají­mavé lidi. Někdy je to trochu sebe­destruk­tivní (loni doslo­va), ale větši­nou mě to baví.

Sportovní sezó­na vza­la rych­lý konec, aspoň její první půl­ka. To si takhle jedete na běžkách z kopce, najed­nou ležíte v kupě prašanu a nějak divně vás u toho bolí koleno a kot­ník. Koleno se oprav­i­lo samo (natažený vaz) a zlomený kot­ník sprav­il šikovný chirurg pomocí šroubů. Běžně žiju dost hek­ticky, takže něko­lik týd­nů ležení v posteli byl slušný kon­trast. V prá­ci jsem řeši­la jen to nejnut­nější a jinak spíš odpočí­vala a hlavně odpočítá­vala dny, kdy budu moct zase nor­mál­ně chodit. Sto schodů u nás v domě jsem vyloženě nenáviděla a v horním patře bytu a chalupy jsem pro jis­to­tu něko­lik týd­nů vůbec neby­la. Všech­no mi trva­lo dvakrát tak dlouho, zhubla jsem asi pět kilo (převážně svalů z levé nohy) a napadaly mě zlé myšlenky, že když nemůžu chodit, tak neb­udu moct ani běhat. Už nikdy. 

Doš­lo mi, že bez pohy­bu nemůžu žít a vždy to bude můj koníček čís­lo jed­na. Do prázd­nin jsem se věno­vala přede­vším stavění tratí na počí­tači (Jarní pohár a tréninky pro naši skupinu), procházkám a ježdění na kole. Potom jsem začala zlehka běhat, ale zlepšo­va­lo se to strašně poma­lu. Soustředění ve Švéd­sku jsem vynecha­la a zor­ga­ni­zo­vala mís­to toho pobyt v ČR pro mladé orienťáky z Ukra­jiny. Byli skvělí, snad si to tady užili a trochu zapom­něli na neveselou situaci doma. Ráda bych letos pod­nikla něco podob­ného. Na podz­im už to bylo s běháním lep­ší, ale šetři­la jsem si ho výhrad­ně na vík­endové závody. V listopadu mě čeka­lo ještě vyn­dání šroubů, což šlo naštěstí už hlad­ce (berle neby­ly potře­ba). Tím bych považo­vala exkurzi do českého zdravot­nictví za uzavřenou. 

Naopak v Šat­níku Hradec jsem měla konečně poc­it, že nám to klape. Hlavní podíl na tom mělo, že jsme se nemuse­ly stěho­vat. To nám vždy sebralo hrozně času a energie. A druhá poz­i­tivní věc je sta­bil­ní tým asi deseti dobro­vol­nic a fajn par­ta. Únorový den otevřených dveří jsem sice zmeškala, ale prý to mělo dobrý ohlas. Na jaře jsme měly otevřeno pro veře­jnost sedm týd­nů a na podz­im čtyři. K tomu je potře­ba připočíst admin­is­tra­tivu, třídění věcí a úklid. Navázaly jsem spoluprá­ci s dobro­vol­níky, kteří vozí pomoc na Ukra­jinu, i s další­mi šat­níky. Slušný výkon na to, že to máme všech­ny jako vol­nočasovou aktiv­i­tu k prá­ci, rod­ině a dalším koníčkům.

Přes Šat­ník jsem se dosta­la ke komunál­ní politice v hnutí Rozvíjíme Hradec a odtud do Komise pro dopravu a rozvoj cyk­lis­tiky na městě. Moje hlavní dojmy: 

  • V politice člověk rych­le při­jde o iluze, ale snad ne o ideály
  • Samo­sprá­va i stát­ní sprá­va jsou strašně nepružné a pomalé
  • I tady lze potkat zají­mavé lidi, což je jed­iný důvod (zatím) zůstat

Snad jen poznám­ka ke Komisi dopravy, že je tam dobrá atmos­féra a neřeší se tam poli­ti­ka, ale věc­né prob­lémy (těch je v Hrad­ci požehnaně). Jak jsem později pochopi­la, tak to rozhod­ně není samozře­j­most. Chodit ve vol­ném čase někam, kde se lidi nema­jí rádi, by mě oprav­du nebav­i­lo. Ovšem jestli se mi podaří za čtyři roky prosa­dit upravení jed­né dopravní značky na cyk­lostezce u Hučáku, tak to bude úspěch. Vše ostat­ní bude nad plán.

kyiv_region_o_team
šatník hradec
satnik_hradec_2

Dánsko

Novink­ou v týmu Žárov­ka architek­ti byl zahraniční výlet za architek­tur­ou. Vol­ba pad­la na dán­sk­ou Kodaň. Za pět dní jsme nachodili asi sto kilo­metrů a viděli všech­ny mod­erní čtvr­ti, his­torické cen­trum, obyče­jné bydlení (nejen) imi­grantů, cyk­lostezky a moře. Bylo to inspi­ra­tivní, osvěžu­jící, krás­né a někdy trochu bolestivé, pro­tože kot­ník ještě nebyl úplně ve for­mě. Ne, že by mě nebav­i­lo zkoumat ukotvení dvacátého pátého balkonu na fasá­du, ale úplně nejlepší bylo nasát míst­ní atmos­féru a vidět všech­ny ty příběhy kolem včet­ně návštěvy slavného architek­ton­ick­ého stu­dia BIG, kde nás provedl Jan Mag­a­sanik. Mys­lím, že lať­ka byla nasazena proklatě vysoko a už se těším, kam pojedeme letos. Prý Helsin­ki, Por­to nebo dokonce New York?

Dansko_1
Dansko_2
Dansko_3
Dansko_4
Dansko_5
Dansko_6
Dansko_7
Dansko_8

5 tipů na letní výlety v Orlických horách – 3. část | Kačenčina pohádková stezka

Dnešní výlet potěší všech­ny malé (nebo i velké?) sběratele razítek. Kačenči­na pohád­ková stez­ka Vás provede po blízkém i vzdálenějším okolí Dešt­ného. Stačí si v info­cen­tru nebo na jiném místě vyzved­nout hrací kar­tu a lov může začít.

Trasa

V okolí Dešt­ného v Orlick­ých horách na vás čeká 18 stanovišť s razítky. K získání všech je potře­ba ujít asi 15 km v kop­cov­itém terénu. Nepočíte­jte tedy, že s dět­mi vše zvlád­nete za jeden den (i když i takoví bor­ci se s pomocí auta naj­dou). Ideál­ní je rozdělit si sbírání na tři okruhy. Na každém stanovišti najdete nauč­nou ceduli s tex­tem, razítko, (dobro­vol­ný) úkol a dřevě­nou sochu Kačenky. Autork­ou většiny z nich je Jarmi­la Hal­dová ze Sedloňova.

Kačenčina pohádková stezka mapa

Lanovk­ou na Stu­dený vrch

První okruh jsme začali na spod­ní stani­ci lanovky v areálu Mar­ta II, která je v provozu i v létě. Naho­ru nás vyve­zla čtyřsedač­ka. Nedaleko od výs­tup­ní stan­ice je vyh­líd­ka pod Stu­deným. Už po svých jsme vys­toupali na Stu­dený vrch. S pomocí špalků jsme si připom­něli nejvyšší vrcholy Orlick­ých hor. Dál už ved­la ces­ta převážně z kopce ke sjez­dovce Zák­outí a k potoku nad Orlicí. Za parkovištěm napro­ti Orli­ci je nená­pad­ná pěšin­ka, značená mod­rou tur­i­stick­ou znač­nou. Přešli jsme mostek přes řeku Bělou. Mod­rá znač­ka odboči­la do kopce, zatím­co my jsme pokračo­vali podél vody ke kapličce. Už jen kousek to byl k odbočce ke kapličce. Výlet jsem zakončili v nedalekém Ateliéru zvon­aře a hrnčířky. V kar­tičce přiby­lo 8 razítek. Ateliéru zvon­aře a hrčířky koupíte vkus­nou keramiku a ručně odl­ité zvony. Pořá­da­jí tam i výt­varné workshopy.

ateliér Zvonaře a hrnčířky Deštné

Kos­tel sv. Matouše

Druhý výlet jsme začali u Muzea. Pokud máte chuť, můžete se uvnitř ponořit do his­to­rie zim­ních sportů, tur­is­tiky a řeme­sel. My jsem zamířili pro druhé razítko k restau­raci Kozí chlívek, kde je oblíbená ohrád­ka se (sádrový­mi) zvířátky. Na oběd bylo ještě brzo, pro­to jsme pokračo­vali dál k lanové­mu parku. Pokud nepůjdete dovnitř zdolá­vat lanové překážky, můžete aspoň vyzk­oušet lanovku před vcho­dem. Po sil­ničce naho­ru jsme vyrazili směrem ke kostelu sv. Matouše. Po ces­tě nás čekala zastáv­ka u Huber­ta, patrona mys­livců, který si připrav­il pozná­vačku zvířat. Svatý Matouš je barokní kostelík, který podob­ně jako kos­tel v Ner­a­tově, o kterém jsem psala zde, málem zanikl. Naštěstí i zde se našli dobří lidé, kteří se zasadili o zachování této kra­jin­né dom­i­nan­ty. Ještě kousek vzhůru se špl­há ces­ta k altánu nad Matoušem, nejvyšší­mu bodu dnešního výle­tu. Lesem jsem prošli pro posled­ní razítko ke sjez­dovce Mar­ta. V hrací kartě se zaplni­lo dalších 7 políček.

lanový park Deštné v Orlických horách
u Huberta Deštné v Orlických horách
kostel svatého Matouše v Deštném

Velká Dešt­ná

Nejvzdálenějším stanovištěm je razítko na Velké Dešt­né. Auto­busem jsme vyjeli na Šer­lich, aby­chom ušetřili výškové metry, které nás dělily od Velké Dešt­né s kótou 1115 m. n. m. Z parkoviště jsme šli zkratk­ou přes les, která se napo­ji­la na asfaltku s čer­ve­nou tur­i­stick­ou značk­ou (vrcholovou Jiráskovu ces­tu). Po třech kilo­me­trech jsem byli na místě. Na vrcholu je nová rozh­led­na a připravu­je se kiosek s občer­stvením (zatím fun­gu­je provi­zorní). Původ­ní srub horské služ­by byl zbourán. Dolů jsme se vydali str­mou ces­tou po zelené značce do Luisi­na údolí, kde na nás čeka­lo posled­ní razítko. Výlet se dá absolvo­vat i na kole nebo vyjet autem do zmíněného Luisi­na údolí.

Posled­ní z 18 stanovišť je v Jedlové u ryb­ní­ka Start. Můžete si ho při­dat k druhé­mu výle­tu nebo si k němu zajet zajet samostat­ně. V ryb­níce si můžete ulovit pstruha, kterého vám usmaží v nedaleké restauraci.

Zasloužená odměna

Máte ale­spoň 10 razítek? Výborně, můžete si vybrat odměnu. My doporuču­jeme vst­up na adven­ture golf v Dešt­ném. Na novém 18 jamkovém hřišti vás čeká zába­va s vod­ní­mi prvky. Běžné vstup­né je 250 Kč pro dospělého a 200 Kč pro děti. Obzvláště pil­ní lov­ci razítek, kteří zaplní celou kar­tičku, se mohou zúčast­nit slosování.

5 tipů na letní výlety v Orlických horách – 2. část | Sýpka v Rokytnici

Druhý výlet nás zavede do Rokyt­nice v Orlick­ých horách. V budově his­torické sýp­ky z 19. sto­letí zde najdete Muzeum Orlick­ých hor. Zatím­co běžně se do muzea jezdí v deš­tivém počasí, my jsme ho poprvé navštívili v roce 2015, kdy panova­lo ste­jně horké léto jako letos. Uvnitř byl pří­jem­ný chládek díky tlustým kamen­ným zdem a klimatizaci.

Expozice

Muzeum bylo otevřeno na kon­ci roku 2013. Expoz­ice je tedy poměrně nová, mod­erně pojatá a inter­ak­tivní. Zau­jme malé i velké návštěvníky. Jak napovídá název “Přírodou za řemes­ly Orlick­ých hor”, návštěvní­ci mají možnost seznámit se s tradiční­mi řemes­ly zasazený­mi v kulisách přírod­ního prostředí Orlick­ých hor. Nečeke­jte ale nud­né exponá­ty ve vit­rínách. Hned u vstupu vás zau­jme mod­el lesa vysoký přes tři pod­laží. Uvnitř najdete strom s mno­ha vypreparovaný­mi ptáky, jejichž hlasy si můžete přehrát. V přízemí je dále víceúčelový sál a malá badatel­na. Hlavní část expoz­ice je v prvním patře. Zde už dojde na zmíněné vit­ríny, ve kterých můžete napřík­lad sle­dovat, jak se potaš mění na sklářské výrobky. Třetí pod­laží je věnováno prak­tick­ým ukázkám řeme­sel, která si můžete vyzk­oušet buď sami (omezeně) nebo v rám­ci pro­gra­mu “Řemes­la zaniklá, oživo­vaná, živá”. V nabíd­ce je mal­ba na sklo, výro­ba vánočních ozdob, tkaní a další. Stálá expoz­ice je doplně­na aktuál­ní výs­tavou. Větši­nou se jed­ná o fotografie nebo pan­e­ly (my jsme viděli zají­mavou výs­tavu o českých legionářích).

sýpka Muzeum orlických hor interiér
sýpka Muzeum orlických hor interiér

Budo­va sýpky

Budo­va v poloviny 19. sto­letí byla citlivě rekon­struová­na hradeck­ým Ateliérem Šuda — Horský. Velký důraz byl kladen na zachování původ­ních prvků (zdi­vo, krov). Nově vne­sené kon­strukce jsou naopak kon­trast­ní, z mod­erních mater­iálů (výta­hová šach­ta z pohle­dového betonu, prosklený světlík ve střeše atd.). Zají­mavým motivem jsou větrací otvory na fasádě, které se dostaly i do loga muzea.

Praktické informace

Muzeum se nachází nedaleko náměstí, u sil­nice směrem na Bar­tošovice. Zaparko­vat můžete na opačné straně ces­ty u prode­jny potravin. Pře­dem si můžete pros­tu­dovat pěkné webové stránky, kde najdete všech­ny potřeb­né infor­ma­ce. Otvírací doba je od úterý do neděle od 9 do 17 hod. V let­ních měsících a v září je navíc otevřeno i v pondělí. V průběhu roku se kon­a­jí různé před­nášky a akce. Plné vstup­né je 60 Kč, snížené 40 Kč.

Kam dál v Rokytnici

V Rokyt­ni­ci pocho­pitel­ně nemůžete minout náměstí, které je známé his­torick­ý­mi domy s vysoký­mi ští­ty a pod­loubí­mi. Cen­trum je měst­sk­ou památkovou rez­er­vací, avšak celkový dojem kazí něk­teré nevkus­né provo­zovny. Což určitě neplatí o míst­ním pekařství. Navštívit můžete také rokyt­nický zámek nebo malé muzeum železnice v bývalé výtop­ně vedle nádraží.

náměstí Rokytnice v Orlických horách

5 tipů na letní výlety v Orlických horách — 1. část | Neratov

pivo Ner­a­tov je malá osa­da za hřeben­em Orlick­ých hor, kam se každý rok ráda vracím. Vždy se tu objeví něco nového, co pozvedne toto duchovní mís­to ještě o kousek výš.

Obnovená osada

Nejlepší ces­ta do Ner­a­to­va je v sedle kola ze Šer­lichu přes Orlické Záhoří podél řeky Divoké Orlice. Jedete téměř pořád z kopce, kolem vás se střídá les a posečené louky s roztroušený­mi chalu­pa­mi. Dom­i­nan­tou osady je obnovený pout­ní kos­tel s mod­erním skleněným zastřešením. Ner­a­tovské křesťan­ské sdružení je více než činorodé, kromě záchrany kostela se zasadi­lo o celkové oživení mís­ta. Provozu­je napřík­lad obchod, hospo­du, pivo­var a zahrad­nictví. Část per­son­álu tvoří hendike­po­vaní lidí, kteří našli v Ner­a­tově domov. Kon­a­jí se zde různé kul­turní akce. Více infor­ma­cí najdete na stránkách Sdružení Ner­a­tov.

Zahrad­nictví fun­gu­je for­mou samoob­sluhy. Platí se do kasičky u vstupu. Hned za ním najdete minip­ivo­var umístěný v nové budově s dřevěný­mi latě­mi na fasádě. Na čepu je 10, 12 a 14 stupňové pivo s názvem Pro­rok, které je stáčeno i do PET lahví.

Hned za pivo­varem je novin­ka roku 2020, obnovený Ján­ský most do Polska. 

zahradnictví a pivovar Neratov
Jánský most Neratov

His­to­rie

Příběh ner­a­tovského kostela začíná v 18. sto­letí, přes­něji v roce 1723. Byla to doba vrchol­ného baro­ka (shodou okol­nos­t­ní ve ste­jném roce umírá v Praze geniál­ní architekt a stavi­tel Jan Blažej San­ti­ni-Aichel). Na rokyt­nick­ém panství ale panovaly mno­hem skrom­nější poměry. V horských osadách vznikaly jen malé kostelíky, čas­to dřevěné. Výjimk­ou je právě ner­a­tovský kos­tel Nanebevzetí Pan­ny Marie, který vznikl na oblíbeném pout­ním místě s léčivým pramen­em. Hlavní loď má délku 48m a šířku 19m. Výš­ka je kolem 20m (původ­ní věže byly ještě vyšší). Jed­ná se tedy o poměrně mon­u­men­tál­ní stavbu. Také vnitřní výz­do­ba se vymykala zde­jším poměrům. V inter­iéru domi­no­val rozměrný oltářní obraz doplněný mal­o­vanou fresk­ou na kruhové klenbě.

Zkáza a obnova kostela

Pohnutý osud měla stav­ba po 2. svě­tové válce. Na jejím kon­ci, 10. květ­na 1945, ostřelo­vala kos­tel Rudá armá­da. Střela z pancéřové pěsti zapálila střechu. Inter­iér sice ochráni­ly masivní klen­by, ale střechu se již nikdy nepo­daři­lo obnovit a kos­tel pos­tup­ně chá­tral. Po něko­li­ka letech se promáčené klen­by propad­ly a zby­lo jen tor­zo obvodových zdí. Co nedokáza­lo míst­ní drsné pod­nebí, chtěl dokonat bolše­vik. Kos­tel unikl demoli­ci na kon­ci 50. let. V 60. letech se krátce mluvi­lo o obnově, aby přišel další demoliční výměr v době nor­mal­izace. Na zbourání kostela naštěstí nezby­ly peníze.
Doslo­va znovuzrození se stav­ba dočkala po roce 1989. Dobro­vol­níkům z řad věřících i míst­ních chalupářů se podaři­lo stavbu vyk­lid­it. Násled­né opravy finan­co­v­al míst­ní spolek z církevních zdro­jů i veře­jné sbírky. Nové prosklené zastřešení bylo prove­de­no v roce 2006. Auto­ry návrhu jsou Ing. Jiří Starý a Ing. arch. Petr Dostál. Kon­cem roku 2018 byly na kostel­ní věže osazeny rep­liky původ­ních barokních bání. Věže jsou zpřís­tup­něny v rám­ci evrop­ského pro­jek­tu His­torické věže klad­ského pomezí. Uvnitř najdete výs­tavu mapu­jící his­torii kostela a dostanete se na horní kůr.

prosklená střecha kostela v Neratově
Věže kostela v Neratově