fbpx

Nová rozhledna na Velké Deštné

autor: | Pro 27, 2018 | Architektura a stavebnictví

Koncem listopadu proběhla na FB stránce obce Deštné v Orlických horách zpráva, že bylo předáno staveniště na Velké Deštné, kde má do příštího podzimu vyrůst rozhledna. Stavba, o které se mluví již několik let, konečně dostala reálné obrysy.

Nová rozhledna

Rozhledna bude mít podobu pětibokého hranolu opláštěného tenkými dřevěnými hranoly, které symbolizují déšť hnaný větrem. Vyhlídková plošina bude v 17 metrech, což by mělo zajistit dobrý výhled i poté, co vyrostou okolní smrky. Schodiště a nosná konstrukce budou ocelové. Projekt najdete zde.

Je vidět, že autoři z Architekti.in jsou znalci místních podmínek, s deštěm a větrem se na vrcholu ve výšce 1115 m.n.m. celkem trefili. Ještě bych přidala sníh, mráz a mlhu jako od Rákosníčka. Brněnský ateliér má v okolí již několik realizací. Nedaleko naší chalupy v Deštném stojí tento dům. Nad Kounovem narazíte na dům v krajině.

Historie

Věže a rozhledny nejsou na nejvyšším vrcholku Orlických hor novinkou. Pěkný článek o jejich historii najdete zde. Možná si stejně jako já pamatujete poslední rozhlednu, která připomínala spíš větší posed. Jednoduchá dřevěná stavba byla v roce 2010 odstraněna kvůli havarijnímu stavu a od té doby je na Velké Deštné pouze plácek mezi klečí s rozcestníkem. Rozhledna se tak stane obnovenou dominantou hor a cílem letních i zimních výletů. Když budu děti lákat nejen na razítko od Kačenky, tatranku v nedalekém bufetu, kešku ukrytou v kleči, ale ještě na rozhlednu, určitě nahoru vyšlapou úplně samy:-) A co teprve takový výběh na Velkou Deštnou, to bude teprve výzva!

Česko-polská hřebenovka

Plánovaná stavba je součástí projektu Česko-polská hřebenovka – východní část, který je spolufinancován Evropskou unií. Do roku 2020 by měly být realizovány mimo jiné rozhledny na Feistově kopci v Olešnici (kam jsme letos poněkud neplánovaně zavítali při cyklovýletě) a na Šibeníku nad Novým Hrádkem. V Neratově mají naplánovanou stavbu mostu do Polska přes a Divokou Orlici a nové informační centrum.

Fotky: Architekti.in, Tisicovky.cz

Šumný Zlín

autor: | Říj 3, 2018 | Architektura a stavebnictví

Do Zlína pro štafetové body a za architekturou

Zatímco při jarním štafetovém trojboji v Plzni nebyl čas a síla omrknout víc než centrum závodu v Plzeňském pivovaru a start na náměstí, ve Zlíně jsme měli volné celé sobotní odpoledne (a navíc bez dětí!). Na pomoc jsem si vzala první díl průvodce Šumná města od Radovana Lipuse a Davida Vávry, kteří vytvořili stejnojmenný televizní seriál o moderní české architektuře.

Zaujala mě zmínka o tom, že na počátku 20. století měl Zlín pouhých 3 tisíce obyvatel. Dnes je to více než 70 tisíc. Za nevídaným rozmachem stojí bezesporu osobnost Tomáše Bati, který budoval ve 20. a 30. letech nejen své obuvnické impérium, ale jako starosta i nové město “pro 50 tisíc obyvatel”.

Ze shromaždiště na Jižních svazích jsme měli Zlín jako na dlani. Na protější straně údolí jsem identifikovala cihlově červené Baťovy domky a budovy škol. Mimochodem, podle průvodce se za Bati dbalo na pořádek kolem domů a v neděli pravidelně vyrážela do terénu komise, které bodovala upravenost předzahrádek. Panoval přísný zákaz chovu domácího zvířectva a výstavby jakýchkoliv kůlen, dřevníků a přístavků kolem domů. Mám pocit, že taková malá, výchovná šikana občanů by ani dnes nebyla od věci.

Baťova vila

Prohlídku jsme zahájili u bývalé Baťovy vily, dnes sídla Nadace Tomáše Bati. Autorem stavby z roku 1911 je Jan Kotěra. Rodinné sídlo bylo navrženo tak, aby měl Baťa dobrý výhled na továrnu. Později byl od vily necitlivě oddělen park, ironií osudu hlavní silnicí pojmenovanou po Františku Lydie Gahurovi, dalším významném architektovi působícím ve Zlíně, který byl žákem Jana Kotěry.

Zaujala nás také úderná Baťova hesla jako z příručky o sebekoučování:)

Centrum Zlína

Gahurův prospekt nás zavedl na travnaté náměstí T. G. Masaryka, které stoupá nahoru k Baťovu památníku (dnes Domu umění, momentálně v rekonstrukci). Po obou stranách je lemováno budovami škol a internátů, jedna jako druhá, betonové skelety v modulu 6,15 x 6,15 metru, vyplněné cihlovým zdivem.

Opodál stojí citlivě rekonstruovaný Obchodní dům Zlín (dříve Prior), navržený v roce 1931 Františkem L. Gahurou.

Moderní univerzitní kampus od Evy Jiřičné

Spodní část náměstí T. G. Masaryka navazuje na univerzitní kampus, kterému dominují stavby nejznámější české architektky, zlínské rodačky, Evy Jiřičné: Univerzitní centrum Zlín (2008), Kongresové centrum Zlín (2011) a Vzdělávací komplex Univerzity Tomáše Bati (2017).

Zatímco pro zlínskou univerzitu navrhuje Jiřičná, hradecká univerzita “slavně” otevřela již třetí budovu vyprojektovanou podle naprosto pochybného návrhu z 90. let ve stylu “když nevím, všude dám cihelné pásky, ať to vypadá jako od Gočára”. Ach jo.

Sorela ve Zlíně

I po Vítězném únoru vznikly ve městě zajímavé stavby ve stylu sorely neboli socialistického realismu. Za návštěvu stojí třeba Městské divadlo Zlín nebo Kolektivní dům od architekta Voženílka.

Ze Šumného Zlína jsme nestihli Baťův mrakodrap 21 (slavnou “Jednadvacítku”) s pojízdnou kanceláří pro ředitele neboli Správní budovu firmy Baťa a zmíněné kolonie Baťových domků. Tak snad někdy příště po závodech:)

A jaké to bylo v lese? Inu, jako obvykle na Moravě, kopcovité a zarostlé. Plus dávám za nědělní Bingovy tratě, výhledy ze shromaždiště po oby dny, nepálský catering a za počasí:) V poněku dýchavičném stavu jsem v neděli absolvovala druhý úsek první štafety. Kopce jsem šla pěšky, dokonce i ten na diváckém úseku, kde jsem na povzbuzování “Pojď, pojď!” kontrolavala “Vždyť jdu!”. Nakonec můj čas nebyl tak hrozný, ve výsledku nám to stačilo na 10. místo stejně jako klukům. Kromě šumných zážitků tak ze Zlína vezeme i pár bodů do České ligy klubů.

20 let od povodní v Deštném

autor: | Čvc 27, 2018 | Architektura a stavebnictví

Zatímco posledních pár let se v souvislosti počasím mluví hlavně o suchu, koncem devadesátých let měla řada lidí v Česku docela opačné starosti. V roce 1997 byly rozsáhlé povodně na Moravě a o rok později se velká voda prohnala Východními Čechami. Mezi nejvíce zasažené obce patřilo i Deštné.

Povodeň přišla náhle v noci z 22. na 23. července 1998. Způsobil jí několik hodin trvající přívalový déšť, kterému předcházely odpolední bouřky. V Deštném byl naměřen srážkový úhrn přes 200 mm, na hřebenech údajně dosahoval až 500 mm. To je množství, které běžně naprší na metr čtverečný za necelý rok.

Meteorologická situace

Přesný popis meteorologické situace najdeme v publikaci vydané Povodím Labe v roce 2008: „Postup studené fronty v noci z 22. na 23. července 1998 přes území Čech k severovýchodu se na 10, místy až 12 hodin zastavil nad Orlickými horami a jejich podhůřím. Tato fronta oddělovala velmi teplý tropický od chladnějšího mořského vzduchu. Severovýchodně od Hradce Králové směrem k severozápadní části Orlických hor vyvolaly mohutné výstupní pohyby vzduchu intenzivní bouřkovou činnost a extrémní srážky, které trvaly od pozdních odpoledních hodin dne 22. 7. 1998 do časných ranních hodin dne 23. 7. 1998. Nejvyšší srážkové úhrny byly zaznamenány v Deštném v Orlických horách (203,6 mm), Bílém Újezdě – Hrošce (195,8 mm), Bělči nad Orlicí (162,9 mm), Orlickém Záhoří – Trčkově (110,8 mm), Týništi nad Orlicí (100 mm) a Hradci Králové (89,2 mm). Pro srovnání uvádíme, že v minulosti byly extrémní srážky zaznamenány v Deštném v Orlických horách dne 15. 6. 1910, a to 100,9 mm (měření se zde provádí od roku 1901). To znamená, že ve dnech 22. až 23. 7. 1998 spadlo za 12 hodin dvakrát více srážek, než bylo toto uváděné maximum“.

Průběh povodně

Deštným protéká říčka Bělá, která pramení na hřebeni hor mezi Polomským kopcem a Vrchmezím (značeno odbočkou z turistické stezky). Od Šerlišského Mlýna až k Deštnému – Zákoutí teče potok strmým údolí s velkým spádem bez možnosti rozlít se do šíře. Vzedmutý potok nabral obrovskou sílu a unášel masu kamení a dřeva. Bral s sebou vše, co mu stálo v cestě. V hlubokém údolí stojí domy většinou pár metrů od potoka, proto došlo k velkým škodám. Potok také ucpal a strhl řadu mostů a odnesl kusy silnice. U rozcestí v Šerlišském dole strhl dům pana Zemánka, chalupáře z Prahy, který přitom zahynul. Dnes je na místě pomníček připomínající povodeň. Hodně poškozen byl hotel Alba, který voda z části podemlela. Dál po proudu se Bělá rozlila po loukách a vyplavila níže položené domy. Koryto na několika místech změnilo trasu, všude byly nánosy suti a bahna. Vzedmuté byly také četné přítoky Bělé a Deštenský potok, který se vlévá v Jedlové.

V noci z 22. na 23. července 1998 šlo doslova o životy, jak dokládá vzpomínka paní starostky Václavy Domšové: „Na křižovatce nás zastavuje Policie, že Cejnarovi volají přes č. 158 o pomoc, že chtějí zachránit. Jedeme tam, ale Pavel si v poslední chvíli všimne lomící se vody uprostřed silnice a říká, že tudy to nepůjde (když voda opadla, dala jsem mu za pravdu – silnice je v půli přetržena). Bohužel to nejde ani z druhé strany, všude je prudká voda a prostě se to nedá. Hrozný pocit“.
Plný rozsah škod se ukázal po rozednění následující den, kdy už zase svítilo slunce. Okolní silnice byly neprůjezdné, nebylo možné dostat se do Dobrušky ani Rychnova. S odstraňováním škod pomáhali dobrovolníci a vojáci celé léto.

Povodňová vlna dorazila záhy do Skuhrova a Kvasin. Pak se průběh zpomalil, došlo k obrovským rozlivům do krajiny na spodním toku Bělé, Kněžné a Orlice. Velké škody vznikly také v povodí Dědiny a Zlatého potoka. Kounov, vzdálený od Deštného necelých 5 kilometrů „přes kopec“, byl označován jako české Troubky (podle nejvíce postižené obce při povodních v roce 1997 na Moravě). Celkový účet za povodeň byl 6 mrtvých a hmotné škody kolem 2 miliard korun.

Dnešní stav

Po 20 letech jsou stopy po povodni v Deštném patrné jen málo. Koryto řeky bylo zrekonstruováno, silnice opraveny, mostky jsou nové. Pár domů v Zákoutí se už nepodařilo obnovit. Dnes jsou z nich ruiny zarostlé náletem. V údolí vzniklo několik nových chalup, některé až nebezpečně blízko u vody. Nad Šerlišským dolem vybudovalo Povodí Labe štěrkovou přepážku a ochrannou hráz, která by měla zadržet především nánosy kamení a bahna při bleskovém přívalu. Nedaleko stojí zmíněný pomníček. Příznivci geocachingu můžou navštívit kešku „Vzpomínka na povodně“.

Zdroje a odkazy

Fotky: Povodí Labe, s. p., Martina Hepnerová

Informace ze stránek obce Deštné v Orlických horách

http://www.obec-destne.cz/turistika/priroda/povodne/

Publikace Povodí Labe, s. p. Katastrofální povodeň v podhůří Orlických hor v roce 1998 – 10 let po povodni

http://www.pla.cz/planet/public/dokumenty/zpravy_vhd/Povodne_1998_po_10_let.pdf

Hradecké muzeum jak ho neznáte

autor: | Úno 7, 2018 | Architektura a stavebnictví

Prvním článkem na novém blogu jsem chtěla udělat radost nejen čtenářům, ale také sobě:) Příležitost přišla dnes, kdy jsem se zúčastnila netradiční komentované prohlídky Muzea Východních Čech v Hradci Králové. V hlavní roli byla samotná budova, která je nyní prázdná, připravená na nadcházející rekonstrukci. O to lépe bylo možné vnímat krásu architektury.

Základní fakta o muzeu

  • Postaveno v letech 1909 – 1912 podle návrhu architekta Jana Kotěry.
  • Architektonický styl na pomezí secese a moderny.
  • Jediná národní kulturní památka v Hradci Králové.
  • Monumentální stavba, navíc v “novém” stylu, nabitá technickými vymoženostmi své doby. V době Rakouské monarchie  na počátku 20. století budila podobné vášně jako dnes návrh Kaplického knihovny.

Aktuální výstava

Do 4. března je možné navštívit výstavu Muzejní nostalgie. 110 let budovy ve fotografii. K vidění jsou historické snímky z počátku minulého stolení i dokumentace poslední velké rekonstrukce v letech 1999 – 2002. Vřele doporučuji druhou komentovanou prohlídku, která se uskuteční 21. února od 18 hodin. Bez ní je výstava poloviční

Pár exponátů v muzeu ještě zůstalo. Nejvíce mě zaujal model Hradce Králové zhotovený u příležitosti 775. výročí založení města v roce 2000. Opravdu precizní práce týmu z Fakulty architektury ČVUT.