Ohlédnutí za pracovním rokem 2019

Piškot pronikl s ročním bilan­cov­áním až do newslet­tru portálu Na vol­né noze, což mě motivo­va­lo k opožděné­mu sep­sání článku na ste­jné téma. V roce 2019 jsem naklikala do počí­tače něko­lik pro­jek­tů, posvíti­la se na dvacítku nemovi­tostí a necha­la se poprvé v živ­otě vyfotit jinak než s dět­mi. Posled­ní měsíce trávím, mimo jiné, předělávám webu, na který jsem umísti­la zmíněné fotky.

Projekty

Zkra­je roku jsem pra­co­v­ala na pro­jek­tu bytového domu ve Svi­tavách, který však niko­liv mojí vinou stále není dokončen a budu se s ním muset ještě popaso­vat. Na jaře přišel na řadu pro­jekt roubenky v Žacléři, na který jsem se hod­ně těši­la. Studii navrhla Kat­ka Novot­ná, se kter­ou jsme vytvoři­ly sehraný kancelářský tan­dem. Jenže jak to v pro­jek­tování bývá, přiš­lo nějaké ALE. Když byl pro­jekt před ode­vzdáním, vys­tavili mu stop­ku souse­di a musí se předělat. Po prázd­ninách jsem se pusti­la do pro­jek­tu rodin­ného domu v Plotištích, který navrhl Max Vlček. Zde to vypadá, že po martýriu v podobě vyběhávání razítek a jed­nání se soused­k­ou, se snad na jaře kop­ne do země (ťuk, ťuk). Žárov­ka architek­ti už mě adop­to­vali do týmu a já jsem moc ráda za pří­sun pěkných zakázek. V mez­ičase je prokládám menší­mi akce­mi typu garáž nebo úpra­va rodin­ného domku, který­mi mě zásobu­jí známí a známí známých.

Inspekce

V uplynulém roce jsem měla možnost důk­lad­ně prověřit zhru­ba dvacítku domů, bytů a pozemků. O stavu real­it­ního trhu jsem psala už v loňském článku. Nedo­brá situ­ace pro kupu­jící přetrvává. Setkala jsem se dokonce s prak­tika­mi, které bych označi­la za „šme­jdy v real­itách“. Lev­ně koupený dům je naoko opraven a obratem draze prodán nic netušící­mu klien­tovi, které­mu po první zimě kom­plet­ně zplesniví. Také jsem zaži­la pří­pad, že prodá­va­jící neu­možnil prove­dení inspekce. Pro všech­ny, kteří nechtějí naletět, jsem sep­sala článek 8 závad starších rodin­ných domů, které byste při koupi neměli přehléd­nout.

Školení

Osazen­st­vo ze spřáte­lené real­it­ní kanceláře real­i­ty Vaša­tová mě požá­da­lo, abych jim udělala školení ze zák­ladů staveb­nictví. Den­ně prý chodí do nemovi­tostí, ale nej­sou si úplně jisti, na co se tam po tech­nické stránce zaměřit. Mluvi­la jsem sko­ro 3 hodiny o nejčastějších typech domů, jejich výhodách a nevýhodách, typ­ick­ých závadách, povin­ných revizích a kon­trolách i o tom, co jsou skry­té vady.
Školení mělo klad­ný ohlas, pro­to bych ho chtěla nabíd­nout dál. Pra­cov­ní název je Staveb­ní min­i­mum pro real­it­ní makléře.

Podnikání

Když mně dřív něk­do řekl, že studu­je nebo pracu­je v mar­ketingu, obracela jsem v duchu oči v sloup. Přiš­lo mi to jako napros­to zbytečná věc. Zpět­ně bych byla vděčná za aspoň jeden semes­tr kurzu, kde bych se dozvěděla, že vypočí­tat, navrhnout, nakres­lit a postavit nes­tačí. Nejdůležitější je pro­dat (se), být vidět a přitáh­nout ty správné zákazníky. Dobře může fun­go­vat osob­ní doporučení, ale zře­jmě mám málo známých, kteří by potře­bo­vali pro­jekt roubenky, pro­to vsázím raději na obsa­hový mar­ket­ing na svém webu, který jsem nově doplni­la o fotky od Marké­ty Plesko­tové, mojí spolužačky z gym­názia. Zároveň jsem přešla na word­presovou šablonu Divi, která bude snad fun­go­vat lépe než před­chozí. Jako druhý kanál k zákazníkům jsem zvo­lila face­bookovou stránku O roubenkách – inspirace, pro­jek­ty, stav­ba. Do třet­ice jsem si založi­la pro­fil na LinkedIn, kde si můžete přečíst můj živ­o­topis a pra­cov­ní zkušenos­ti.
Do Par­du­bic jsem zajela k architek­tům z 3K Architek­ts na sem­i­nář Stavaři stavařům, jehož hlavní náplní byla komu­nikace se zákazníkem, ocenění zakázky a tvor­ba nabíd­ky. Pokud se chcete zlepšit v dané oblasti, kurz vřele doporučuju.

Kde mě můžete sledovat

Osob­ní pro­fil na Face­booku
Strán­ka na Face­booku
LinkedIn
Připravu­ji for­mulář k odběru novinek z webu.

Čtivo (offline i online)

Kni­hy Mar­ti­na Per­lí­ka Rekon­strukce rodin­ného domu a Jak vybrat rodin­ný dům (vyda­lo Gra­da)
Kni­ha Jana Peš­ty Rekon­strukce roubených staveb (vyda­lo Gra­da)
FB skupina I počí­tačová blondý­na může mít svůj web!
www.madlacevelova.cz (Mar­ketingová čarodějnice)

Ohlédnutí za pracovním rokem 2018

Na čem jsem pra­co­v­ala v uplynulém roce a jak mi to šlo, si můžete přečíst v násle­du­jícím článku. Přidávám také něko­lik doporučení na čti­vo z oblasti podnikání.

Projekty

V roce 2018 přistá­lo moje autor­iza­ční razítko celkem na 6 pro­jek­tech. Na jaře mě zaměst­nal hlavně pro­jekt roubenky v Dešt­ném, která sto­jí na dohled od naší chalupy. O prázd­ninách jsem pak sle­dovala stavbu doslo­va v přímém přeno­su. Nyní už je rouben­ka pod stře­chou, uvnitř jsou krás­ná kachlová kam­na a čeká na dokončení. Největší odmě­na je spoko­jený investor a pěkná stav­ba, kter­ou se podaři­lo dokončit. Návrhy roubenek jsou moje srd­cov­ka a doufám, že každý rok přidám aspoň jed­nu podob­nou chalupu.

Další akcí byla rekon­strukce chalupy v Kounově, na které jsem spolupra­co­v­ala s architek­tk­ou Kateři­nou Novotnou.

V Sedlicích a ve Svi­tavách jsem navrho­vala pod­krovní byty v rodin­ných domech.

Na podz­im jsem se věno­vala přede­vším rekon­struk­ci rodin­ného domu v Roud­ničce v Hrad­ci Králové, která proběh­la opět ve spoluprá­ci s Katk­ou Novot­nou. Na závěr jsem při­dala jed­nu drob­nost ve Vysoké.

Inspekce

Tech­nické prohlíd­ky a poraden­ství dělám od roku 2014. První dva roky to byl hod­ně vlažný roz­jezd služ­by, kter­ou prak­ticky nikdo nez­nal. Násle­dovala pauza způ­sobená narozením naše­ho junio­ra, takže v roce 2017 jsem začí­nala prak­ticky od zno­va. Jsem si jistá, že bez zázemí Nemoin­spek­tu, který se stará o know-how, mar­ket­ing a z větší části o pří­sun zakázek, by tahle moje aktivi­ta nado­bro usnula.

2krát víc práce než loni

Zatím­co dřív jsem dělala průměrně jed­nu inspekci měsíčně, v druhé půlce roku 2018 zájem citel­ně narostl a já se zas­tavi­la na konečném čísle 16 zakázek za rok. Větši­na se týkala starších rodin­ných domů, ale asis­to­vala jsem také při převzetí 4 novostaveb bytů a radi­la jsem dvě­ma SVJ s oprava­mi bytových domů. Zakázky byly rozprostřené v celém Královéhradeck­ém kra­ji. Poz­nala jsem z blíz­ka tři devel­op­er­ské pro­jek­ty v Hrad­ci Králové (Na Plachtě), Peci pod Sněžk­ou a Trut­nově. Objela jsem rodin­né domy napřík­lad v Kladrubech nad Labem, Měst­ci Králové, Div­ci a v Boharyni. Baví mě pestrost zakázek a příběhy v pozadí. Mohla bych sep­sat román o stavu real­it­ního trhu a staveb­nictví u nás, ale raději to vez­mu v bodech.

Nemovitosti v Česku — (ne)kupte to!

  • Kval­it­ní rodin­ný dům, který bych mohla doporučit ke koupi, aby jeden pohledal (odha­dem je to 1 z 10).
  • Naopak domů, které vyžadu­jí inves­ti­ci v řádu mil­ionů, aby se v nich dalo kom­fort­ně bydlet, je dost. Majitelé však vetchý stav nemovi­tosti zpravid­la nezohledňu­jí v prode­jní ceně. Bohužel taková je doba.
  • Odha­dem půl­ka zakázek končí tak, že klient odstoupí od záměru dům koupit. A čas­to mi poděku­je, že jsem mu ušetři­la dost peněz a starostí. Real­it­ní mak­léř větši­nou křiví ústa, ale ne na dlouho, pro­tože dům v krátkém čase koupí nějaký jiný, méně poučený, investor.
  • Ser­iózní real­it­ní kancelář aby člověk pohledal. V kurzu je zejmé­na mlžení, uvádění neú­plných infor­ma­cí nebo rov­nou lhaní o tech­nick­ém stavu nemovi­tosti. Čest výjimkám, pro­to pokud potře­bu­jete pro­dat nebo koupit nemovi­tost, ráda vám dám tip na dobrého mak­léře, ať už v Hrad­ci Králové nebo v Orlick­ých horách.
  • Všech­ny devel­op­er­ské pro­jek­ty, které jsem navštívi­la, bych označi­la za architek­ton­icky kval­it­ní. Co pokul­hává, je řemes­lo. Je vidět, že staveb­ní firmy nestíha­jí nebo nema­jí kval­i­fiko­vané lidi (nebo oboje).
  • Jed­nání devel­op­erů bylo zatím vždy na slušné úrovni. K odstranění vad se větši­nou postavili čelem, ale­spoň co se ke mně doneslo.

Výhled do budoucna

Zájem o službu se zvyšu­je, ale pořád je rel­a­tivně neznámá. Přit­om s kýmko­liv se bavím, shledává jí potřeb­nou. Jsou země (na západ od nás), kde by bez tech­nické prohlíd­ky dům nikdo nek­oupil. Zdá se, že i u nás kupu­jící ustupu­jí od toho, že si na prohlíd­ku pozvou strýce stavaře (nebo zed­ní­ka). Raději si zaplatí odborní­ka, který má potřeb­né znalosti a zkušenos­ti a je schopen nést odpověd­nost za svá rozhod­nutí. To mě naplňu­je mírným opti­mis­mem do budoucna.

Podnikání

Rok 2018 jsem si vyhradi­la pro to, abych své pod­nikání rozhýbala po šestileté rodičovské „dov­olené“. Už během předešlého roku jsem se začet­la do článků o pod­nikání na vol­né noze. První úkol vyplynul hned.

Nové stránky

Rozhod­la jsem se vytvořit nový web na vlast­ní doméně, který nahradí původ­ní zas­taralé stránky na Webn­ode a blog o roubence. To, že čtete ten­to článek, je důkazem, že se mi to podaři­lo:-) Neš­lo to ale úplně lehce. Pře­chod z Blog­geru na Word­Press byl pro mě výz­va. Naštěstí mi ze začátku pomohl Piškot, který stránky rozpo­hy­bo­val. Obsah už jsem vytvářela sama. Cen­né rady mi poskyt­la také Andrea, která se stará o stránky v rodin­né fir­mě.

Čas na práci

Dalším úkolem, se kterým se potýká každý nezávis­lý pra­cant, je orga­ni­zace pra­cov­ních záleži­tostí a času. Mým cílem je pra­co­v­at na poloviční úvazek, tj. 20 hodin týd­ně. Tím mys­lím 20 hodin skutečné práce, která se dá přiřa­dit k určité­mu pro­jek­tu a vyfak­tur­ovat. Něko­lik dalších hodin padne na admin­is­tra­tivu, sebevzdělávání, psaní článků, údržbu webu a prá­ci zdar­ma (nabíd­ky, které nedopad­nou a zod­povídání různých dotazů). Od začátku roku jsem si evi­dovala odpra­co­v­ané hodiny v aplikaci Tog­gl. Díky tomu teď vím, že v roce 2018 jsem pra­co­v­ala téměř 670 hodin. Hlavně v první polov­ině roku mi stále dost času určeného na prá­ci brala domác­nost, nákupy, černá díra na čas jménem OK Slavia, prokrasti­nace na netu atd. Pro­to vznikl nápad pron­a­j­mout si společně s Katk­ou Novot­nou kancelář a jas­ně tak vymez­it čas a mís­to, kde budu pouze pracovat.

Kancelář

Od září sídlíme v budově elek­trárny na Hučáku (Křižíko­va 788, Hradec Králové) vedle dalších architek­tů a stavařů ze ŽárovkyArchi­cep­su. Dojmy jsou zatím jed­ině poz­i­tivní. Výmě­nou za mírný měsíční poplatek si po letech si zase při­padám, že „chodím do práce“ a můžu se potká­vat s fajn lid­mi. Přit­om jsem stále pánem svého času a nikdo se na mě nedívá divně, když jdu v pátek už ve 12 domů. Mimo­cho­dem, zají­mavé je, že když jsem byla ještě zaměst­naná, čas v prá­ci se někdy neskutečně vlekl. Teď mám poc­i­ty čas­to opačné: „cože, to už je tolik?“, zavírám počí­tač a běžím vyzvedá­vat děti. V násle­du­jícím roce bych se ráda dosta­la na 40 týd­nů x 20 hodin = 800 hodin práce. Čas o prázd­ninách mám vyhrazený pro rodinu.

HW&SW

V roce 2018 jsem vyrazi­la na jed­no odborné školení až do Ostravy. Týka­lo se pro­gra­mu ZWCAD, ve kterém den­ně „klikám“ neboli „tahám čáry“, takže je na místě dělat to co nejvíc efek­tivně. Letos plánu­ju upgrade na plnou verzi, abych mohla využí­vat všech­ny funkce. V Hrad­ci jsem absolvo­vala 3 půlden­ní sem­i­náře týka­jící se nove­ly staveb­ního zákona, GDPR a vnitřního prostředí v budovách.

V oblasti HW zůstávám při starém, i když vlast­ně jed­nu novou hračku jsem si koupi­la. Jed­ná se o přes­ný měřič vlhkosti vzduchu a mater­iálů. Na rozdíl od podob­ných přístro­jů z Lid­lu a hob­by mar­ketů posky­tu­je oprav­du rel­e­vant­ní úda­je při měření vlhkosti zdi­va, které je součástí tech­nick­ého prověření nemovitosti.

Čtivo a odkazy

Kni­hu o pod­nikání jsem letos přečet­la pouze jed­nu, ale zato byla pořád­ně tlustá a stála zato. Tit­ul Na vol­né noze od Rober­ta Vlacha rozhod­ně doporuču­ji, ať už jste začáteční­ci nebo ostřílení pro­fe­sionálové. V prvním pří­padě je to povin­ná čet­ba a ve druhém si ověříte, že děláte max­i­mum možného. S e‑knihou jsem strávi­la celé let­ní prázd­niny. Čet­la jsem jí doma, na chalupě, v parku, v lese, na dět­ském hřišti a udělala si asi 20 stránek A5 poznámek, které pos­tup­ně procházím a uvádím do praxe.

Navolnenoze.cz (doporuču­ju odběr novinek)

Dominika.cz (pod­nikání pro maminky — bezdět­ní NEKLIKAT:)

Marketing-svobodova.cz (mar­ket­ing pro ženy — muži NEKLIKAT:)

Evavanova.cz (copy­writ­ing)

perlikprojekce.cz (pro­jek­tant Mar­tin Perlík)

minarova.cz (pro­jek­tan­t­ka Ivana Minářová)

FB skupina Pro­jek­tan­ti a architekti

Nová rozhledna na Velké Deštné

Kon­cem listopadu proběh­la na FB stránce obce Dešt­né v Orlick­ých horách zprá­va, že bylo předáno staveniště na Velké Dešt­né, kde má do příštího podz­imu vyrůst rozh­led­na. Stav­ba, o které se mlu­ví již něko­lik let, konečně dosta­la reál­né obrysy.

Nová rozhledna

Rozh­led­na bude mít podobu pěti­bokého hra­nolu opláštěného tenký­mi dřevěný­mi hra­noly, které sym­bol­izu­jí déšť hnaný větrem. Vyh­líd­ková ploši­na bude v 17 metrech, což by mělo zajis­tit dobrý výh­led i poté, co vyros­tou okol­ní smrky. Schodiště a nos­ná kon­strukce budou ocelové. Pro­jekt najdete zde.

Je vidět, že autoři z Architekti.in jsou znal­ci míst­ních pod­mínek, s deštěm a větrem se na vrcholu ve výšce 1115 m.n.m. celkem tre­fili. Ještě bych při­dala sníh, mráz a mlhu jako od Rákos­níč­ka. Brněn­ský ateliér má v okolí již něko­lik real­iza­cí. Nedaleko naší chalupy v Dešt­ném sto­jí ten­to dům. Nad Kounovem narazíte na dům v kra­jině.

Historie

Věže a rozh­led­ny nej­sou na nejvyšším vrcholku Orlick­ých hor novink­ou. Pěkný článek o jejich his­torii najdete zde. Možná si ste­jně jako já pamatu­jete posled­ní rozh­led­nu, která připomí­nala spíš větší posed. Jednoduchá dřevěná stav­ba byla v roce 2010 odstraně­na kvůli havar­i­jní­mu stavu a od té doby je na Velké Dešt­né pouze plácek mezi klečí s rozces­t­níkem. Rozh­led­na se tak stane obnove­nou dom­i­nan­tou hor a cílem let­ních i zim­ních výletů. Když budu děti lákat nejen na razítko od Kačenky, tatranku v nedalekém bufe­tu, kešku ukry­tou v kleči, ale ještě na rozh­led­nu, určitě naho­ru vyšlapou úplně samy:-) A co teprve takový výběh na Velk­ou Dešt­nou, to bude teprve výzva!

Česko-polská hřebenovka

Pláno­vaná stav­ba je součástí pro­jek­tu Česko-pol­ská hřeben­ov­ka – východ­ní část, který je spolu­fi­nan­cov­án Evrop­sk­ou unií. Do roku 2020 by měly být real­i­zovány mimo jiné rozh­led­ny na Feis­tově kop­ci v Olešni­ci (kam jsme letos poněkud nepláno­vaně zaví­tali při cyklovýletě) a na Šibeníku nad Novým Hrád­kem. V Ner­a­tově mají napláno­vanou stavbu mostu do Pol­s­ka přes a Divok­ou Orli­ci a nové infor­mační centrum.

Fotky: Architekti.in, Tisicovky.cz

Šumný Zlín

Do Zlí­na pro štafe­tové body a za architekturou

Zatím­co při jarním štafe­tovém tro­jbo­ji v Plzni nebyl čas a síla omr­knout víc než cen­trum závo­du v Plzeňském pivo­varu a start na náměstí, ve Zlíně jsme měli vol­né celé sobot­ní odpoledne (a navíc bez dětí!). Na pomoc jsem si vza­la první díl průvod­ce Šum­ná měs­ta od Radovana Lipuse a Davi­da Vávry, kteří vytvořili ste­jno­j­men­ný tele­vizní ser­iál o mod­erní české architektuře.

Zau­jala mě zmín­ka o tom, že na počátku 20. sto­letí měl Zlín pouhých 3 tisíce oby­va­tel. Dnes je to více než 70 tisíc. Za neví­daným roz­machem sto­jí beze­s­poru osob­nost Tomáše Bati, který budoval ve 20. a 30. letech nejen své obu­vnické impéri­um, ale jako staros­ta i nové měs­to “pro 50 tisíc obyvatel”.

Ze shro­maždiště na Jižních svazích jsme měli Zlín jako na dlani. Na pro­tější straně údolí jsem iden­ti­fiko­vala cihlově čer­vené Baťovy domky a budovy škol. Mimo­cho­dem, podle průvod­ce se za Bati dba­lo na pořádek kolem domů a v neděli pravidel­ně vyrážela do terénu komise, které bodovala upravenost předzahrádek. Panoval přís­ný zákaz chovu domácího zvířect­va a výs­tav­by jakýchko­liv kůlen, dřevníků a přís­tavků kolem domů. Mám poc­it, že taková malá, výchovná šikana občanů by ani dnes neby­la od věci.

Baťova vila

Prohlíd­ku jsme zahájili u bývalé Baťovy vily, dnes síd­la Nadace Tomáše Bati. Autorem stav­by z roku 1911 je Jan Kotěra. Rodin­né síd­lo bylo navrženo tak, aby měl Baťa dobrý výh­led na továr­nu. Později byl od vily necitlivě odd­ělen park, ironií osudu hlavní sil­nicí poj­men­o­vanou po Fran­tišku Lydie Gahurovi, dalším výz­nam­ném architek­tovi působícím ve Zlíně, který byl žákem Jana Kotěry.

Zau­jala nás také úderná Baťo­va hes­la jako z příručky o sebekoučování:)

Centrum Zlína

Gahurův prospekt nás zavedl na trav­naté náměstí T. G. Masary­ka, které stoupá naho­ru k Baťovu památ­níku (dnes Domu umění, momen­tál­ně v rekon­struk­ci). Po obou stranách je lemováno budova­mi škol a internátů, jed­na jako druhá, betonové skele­ty v mod­u­lu 6,15 x 6,15 metru, vyplněné cihlovým zdivem.

Opodál sto­jí citlivě rekon­struo­vaný Obchod­ní dům Zlín (dříve Pri­or), navržený v roce 1931 Fran­tiškem L. Gahurou.

Moderní univerzitní kampus od Evy Jiřičné

Spod­ní část náměstí T. G. Masary­ka navazu­je na uni­verz­it­ní kam­pus, které­mu domin­u­jí stav­by nejznámější české architek­tky, zlín­ské rodačky, Evy Jiřičné: Uni­verz­it­ní cen­trum Zlín (2008), Kon­gresové cen­trum Zlín (2011) a Vzdělá­vací kom­plex Uni­verz­i­ty Tomáše Bati (2017).

Zatím­co pro zlín­sk­ou uni­verz­i­tu navrhu­je Jiřičná, hradecká uni­verzi­ta “slavně” otevřela již třetí budovu vypro­jek­to­vanou podle napros­to pochyb­ného návrhu z 90. let ve sty­lu “když nevím, všude dám cihel­né pásky, ať to vypadá jako od Gočára”. Ach jo.

Sorela ve Zlíně

I po Vítězném únoru vznikly ve městě zají­mavé stav­by ve sty­lu sore­ly neboli social­i­stick­ého real­is­mu. Za návštěvu sto­jí tře­ba Měst­ské divad­lo Zlín nebo Kolek­tivní dům od architek­ta Voženílka.

Ze Šum­ného Zlí­na jsme nestih­li Baťův mrako­drap 21 (slav­nou “Jed­nad­vacítku”) s pojízd­nou kanceláří pro ředitele neboli Správní budovu firmy Baťa a zmíněné kolonie Baťových domků. Tak snad někdy příště po závodech:)

A jaké to bylo v lese? Inu, jako obvyk­le na Moravě, kop­cov­ité a zarostlé. Plus dávám za něděl­ní Bin­govy tratě, výh­ledy ze shro­maždiště po oby dny, nepál­ský cater­ing a za počasí:) V poněku dýchav­ičném stavu jsem v neděli absolvo­vala druhý úsek první štafe­ty. Kopce jsem šla pěšky, dokonce i ten na diváck­ém úseku, kde jsem na povzbu­zování “Pojď, pojď!” kon­trolavala “Vždyť jdu!”. Nakonec můj čas nebyl tak hrozný, ve výsled­ku nám to stači­lo na 10. mís­to ste­jně jako klukům. Kromě šum­ných zážitků tak ze Zlí­na vezeme i pár bodů do České ligy klubů.

5 tipů na letní výlety v Orlických horách – 2. část | Sýpka v Rokytnici

Druhý výlet nás zavede do Rokyt­nice v Orlick­ých horách. V budově his­torické sýp­ky z 19. sto­letí zde najdete Muzeum Orlick­ých hor. Zatím­co běžně se do muzea jezdí v deš­tivém počasí, my jsme ho poprvé navštívili v roce 2015, kdy panova­lo ste­jně horké léto jako letos. Uvnitř byl pří­jem­ný chládek díky tlustým kamen­ným zdem a klimatizaci.

Expozice

Muzeum bylo otevřeno na kon­ci roku 2013. Expoz­ice je tedy poměrně nová, mod­erně pojatá a inter­ak­tivní. Zau­jme malé i velké návštěvníky. Jak napovídá název “Přírodou za řemes­ly Orlick­ých hor”, návštěvní­ci mají možnost seznámit se s tradiční­mi řemes­ly zasazený­mi v kulisách přírod­ního prostředí Orlick­ých hor. Nečeke­jte ale nud­né exponá­ty ve vit­rínách. Hned u vstupu vás zau­jme mod­el lesa vysoký přes tři pod­laží. Uvnitř najdete strom s mno­ha vypreparovaný­mi ptáky, jejichž hlasy si můžete přehrát. V přízemí je dále víceúčelový sál a malá badatel­na. Hlavní část expoz­ice je v prvním patře. Zde už dojde na zmíněné vit­ríny, ve kterých můžete napřík­lad sle­dovat, jak se potaš mění na sklářské výrobky. Třetí pod­laží je věnováno prak­tick­ým ukázkám řeme­sel, která si můžete vyzk­oušet buď sami (omezeně) nebo v rám­ci pro­gra­mu “Řemes­la zaniklá, oživo­vaná, živá”. V nabíd­ce je mal­ba na sklo, výro­ba vánočních ozdob, tkaní a další. Stálá expoz­ice je doplně­na aktuál­ní výs­tavou. Větši­nou se jed­ná o fotografie nebo pan­e­ly (my jsme viděli zají­mavou výs­tavu o českých legionářích).

sýpka Muzeum orlických hor interiér
sýpka Muzeum orlických hor interiér

Budo­va sýpky

Budo­va v poloviny 19. sto­letí byla citlivě rekon­struová­na hradeck­ým Ateliérem Šuda — Horský. Velký důraz byl kladen na zachování původ­ních prvků (zdi­vo, krov). Nově vne­sené kon­strukce jsou naopak kon­trast­ní, z mod­erních mater­iálů (výta­hová šach­ta z pohle­dového betonu, prosklený světlík ve střeše atd.). Zají­mavým motivem jsou větrací otvory na fasádě, které se dostaly i do loga muzea.

Praktické informace

Muzeum se nachází nedaleko náměstí, u sil­nice směrem na Bar­tošovice. Zaparko­vat můžete na opačné straně ces­ty u prode­jny potravin. Pře­dem si můžete pros­tu­dovat pěkné webové stránky, kde najdete všech­ny potřeb­né infor­ma­ce. Otvírací doba je od úterý do neděle od 9 do 17 hod. V let­ních měsících a v září je navíc otevřeno i v pondělí. V průběhu roku se kon­a­jí různé před­nášky a akce. Plné vstup­né je 60 Kč, snížené 40 Kč.

Kam dál v Rokytnici

V Rokyt­ni­ci pocho­pitel­ně nemůžete minout náměstí, které je známé his­torick­ý­mi domy s vysoký­mi ští­ty a pod­loubí­mi. Cen­trum je měst­sk­ou památkovou rez­er­vací, avšak celkový dojem kazí něk­teré nevkus­né provo­zovny. Což určitě neplatí o míst­ním pekařství. Navštívit můžete také rokyt­nický zámek nebo malé muzeum železnice v bývalé výtop­ně vedle nádraží.

náměstí Rokytnice v Orlických horách