fbpx

Ohlédnutí za pracovním rokem 2019

Piškot pronikl s ročním bilancováním až do newslettru portálu Na volné noze, což mě motivovalo k opožděnému sepsání článku na stejné téma. V roce 2019 jsem naklikala do počítače několik projektů, posvítila se na dvacítku nemovitostí a nechala se poprvé v životě vyfotit jinak než s dětmi. Poslední měsíce trávím, mimo jiné, předělávám webu, na který jsem umístila zmíněné fotky.

Projekty

Zkraje roku jsem pracovala na projektu bytového domu ve Svitavách, který však nikoliv mojí vinou stále není dokončen a budu se s ním muset ještě popasovat. Na jaře přišel na řadu projekt roubenky v Žacléři, na který jsem se hodně těšila. Studii navrhla Katka Novotná, se kterou jsme vytvořily sehraný kancelářský tandem. Jenže jak to v projektování bývá, přišlo nějaké ALE. Když byl projekt před odevzdáním, vystavili mu stopku sousedi a musí se předělat. Po prázdninách jsem se pustila do projektu rodinného domu v Plotištích, který navrhl Max Vlček. Zde to vypadá, že po martýriu v podobě vyběhávání razítek a jednání se sousedkou, se snad na jaře kopne do země (ťuk, ťuk). Žárovka architekti už mě adoptovali do týmu a já jsem moc ráda za přísun pěkných zakázek. V mezičase je prokládám menšími akcemi typu garáž nebo úprava rodinného domku, kterými mě zásobují známí a známí známých.

Inspekce

V uplynulém roce jsem měla možnost důkladně prověřit zhruba dvacítku domů, bytů a pozemků. O stavu realitního trhu jsem psala už v loňském článku. Nedobrá situace pro kupující přetrvává. Setkala jsem se dokonce s praktikami, které bych označila za „šmejdy v realitách“. Levně koupený dům je naoko opraven a obratem draze prodán nic netušícímu klientovi, kterému po první zimě kompletně zplesniví. Také jsem zažila případ, že prodávající neumožnil provedení inspekce. Pro všechny, kteří nechtějí naletět, jsem sepsala článek 8 závad starších rodinných domů, které byste při koupi neměli přehlédnout.

Školení

Osazenstvo ze spřátelené realitní kanceláře reality Vašatová mě požádalo, abych jim udělala školení ze základů stavebnictví. Denně prý chodí do nemovitostí, ale nejsou si úplně jisti, na co se tam po technické stránce zaměřit. Mluvila jsem skoro 3 hodiny o nejčastějších typech domů, jejich výhodách a nevýhodách, typických závadách, povinných revizích a kontrolách i o tom, co jsou skryté vady.
Školení mělo kladný ohlas, proto bych ho chtěla nabídnout dál. Pracovní název je Stavební minimum pro realitní makléře.

Podnikání

Když mně dřív někdo řekl, že studuje nebo pracuje v marketingu, obracela jsem v duchu oči v sloup. Přišlo mi to jako naprosto zbytečná věc. Zpětně bych byla vděčná za aspoň jeden semestr kurzu, kde bych se dozvěděla, že vypočítat, navrhnout, nakreslit a postavit nestačí. Nejdůležitější je prodat (se), být vidět a přitáhnout ty správné zákazníky. Dobře může fungovat osobní doporučení, ale zřejmě mám málo známých, kteří by potřebovali projekt roubenky, proto vsázím raději na obsahový marketing na svém webu, který jsem nově doplnila o fotky od Markéty Pleskotové, mojí spolužačky z gymnázia. Zároveň jsem přešla na wordpresovou šablonu Divi, která bude snad fungovat lépe než předchozí. Jako druhý kanál k zákazníkům jsem zvolila facebookovou stránku O roubenkách – inspirace, projekty, stavba. Do třetice jsem si založila profil na LinkedIn, kde si můžete přečíst můj životopis a pracovní zkušenosti.
Do Pardubic jsem zajela k architektům z 3K Architekts na seminář Stavaři stavařům, jehož hlavní náplní byla komunikace se zákazníkem, ocenění zakázky a tvorba nabídky. Pokud se chcete zlepšit v dané oblasti, kurz vřele doporučuju.

Kde mě můžete sledovat

Osobní profil na Facebooku
Stránka na Facebooku
LinkedIn
Připravuji formulář k odběru novinek z webu.

Čtivo (offline i online)

Knihy Martina Perlíka Rekonstrukce rodinného domu a Jak vybrat rodinný dům (vydalo Grada)
Kniha Jana Pešty Rekonstrukce roubených staveb (vydalo Grada)
FB skupina I počítačová blondýna může mít svůj web!
www.madlacevelova.cz (Marketingová čarodějnice)

Ohlédnutí za pracovním rokem 2018

Na čem jsem pracovala v uplynulém roce a jak mi to šlo, si můžete přečíst v následujícím článku. Přidávám také několik doporučení na čtivo z oblasti podnikání.

Projekty

V roce 2018 přistálo moje autorizační razítko celkem na 6 projektech. Na jaře mě zaměstnal hlavně projekt roubenky v Deštném, která stojí na dohled od naší chalupy. O prázdninách jsem pak sledovala stavbu doslova v přímém přenosu. Nyní už je roubenka pod střechou, uvnitř jsou krásná kachlová kamna a čeká na dokončení. Největší odměna je spokojený investor a pěkná stavba, kterou se podařilo dokončit. Návrhy roubenek jsou moje srdcovka a doufám, že každý rok přidám aspoň jednu podobnou chalupu.

Další akcí byla rekonstrukce chalupy v Kounově, na které jsem spolupracovala s architektkou Kateřinou Novotnou.

V Sedlicích a ve Svitavách jsem navrhovala podkrovní byty v rodinných domech.

Na podzim jsem se věnovala především rekonstrukci rodinného domu v Roudničce v Hradci Králové, která proběhla opět ve spolupráci s Katkou Novotnou. Na závěr jsem přidala jednu drobnost ve Vysoké.

Inspekce

Technické prohlídky a poradenství dělám od roku 2014. První dva roky to byl hodně vlažný rozjezd služby, kterou prakticky nikdo neznal. Následovala pauza způsobená narozením našeho juniora, takže v roce 2017 jsem začínala prakticky od znova. Jsem si jistá, že bez zázemí Nemoinspektu, který se stará o know-how, marketing a z větší části o přísun zakázek, by tahle moje aktivita nadobro usnula.

2krát víc práce než loni

Zatímco dřív jsem dělala průměrně jednu inspekci měsíčně, v druhé půlce roku 2018 zájem citelně narostl a já se zastavila na konečném čísle 16 zakázek za rok. Většina se týkala starších rodinných domů, ale asistovala jsem také při převzetí 4 novostaveb bytů a radila jsem dvěma SVJ s opravami bytových domů. Zakázky byly rozprostřené v celém Královéhradeckém kraji. Poznala jsem z blízka tři developerské projekty v Hradci Králové (Na Plachtě), Peci pod Sněžkou a Trutnově. Objela jsem rodinné domy například v Kladrubech nad Labem, Městci Králové, Divci a v Boharyni. Baví mě pestrost zakázek a příběhy v pozadí. Mohla bych sepsat román o stavu realitního trhu a stavebnictví u nás, ale raději to vezmu v bodech.

Nemovitosti v Česku – (ne)kupte to!

  • Kvalitní rodinný dům, který bych mohla doporučit ke koupi, aby jeden pohledal (odhadem je to 1 z 10).
  • Naopak domů, které vyžadují investici v řádu milionů, aby se v nich dalo komfortně bydlet, je dost. Majitelé však vetchý stav nemovitosti zpravidla nezohledňují v prodejní ceně. Bohužel taková je doba.
  • Odhadem půlka zakázek končí tak, že klient odstoupí od záměru dům koupit. A často mi poděkuje, že jsem mu ušetřila dost peněz a starostí. Realitní makléř většinou křiví ústa, ale ne na dlouho, protože dům v krátkém čase koupí nějaký jiný, méně poučený, investor.
  • Seriózní realitní kancelář aby člověk pohledal. V kurzu je zejména mlžení, uvádění neúplných informací nebo rovnou lhaní o technickém stavu nemovitosti. Čest výjimkám, proto pokud potřebujete prodat nebo koupit nemovitost, ráda vám dám tip na dobrého makléře, ať už v Hradci Králové nebo v Orlických horách.
  • Všechny developerské projekty, které jsem navštívila, bych označila za architektonicky kvalitní. Co pokulhává, je řemeslo. Je vidět, že stavební firmy nestíhají nebo nemají kvalifikované lidi (nebo oboje).
  • Jednání developerů bylo zatím vždy na slušné úrovni. K odstranění vad se většinou postavili čelem, alespoň co se ke mně doneslo.

Výhled do budoucna

Zájem o službu se zvyšuje, ale pořád je relativně neznámá. Přitom s kýmkoliv se bavím, shledává jí potřebnou. Jsou země (na západ od nás), kde by bez technické prohlídky dům nikdo nekoupil. Zdá se, že i u nás kupující ustupují od toho, že si na prohlídku pozvou strýce stavaře (nebo zedníka). Raději si zaplatí odborníka, který má potřebné znalosti a zkušenosti a je schopen nést odpovědnost za svá rozhodnutí. To mě naplňuje mírným optimismem do budoucna.

Podnikání

Rok 2018 jsem si vyhradila pro to, abych své podnikání rozhýbala po šestileté rodičovské „dovolené“. Už během předešlého roku jsem se začetla do článků o podnikání na volné noze. První úkol vyplynul hned.

Nové stránky

Rozhodla jsem se vytvořit nový web na vlastní doméně, který nahradí původní zastaralé stránky na Webnode a blog o roubence. To, že čtete tento článek, je důkazem, že se mi to podařilo:-) Nešlo to ale úplně lehce. Přechod z Bloggeru na WordPress byl pro mě výzva. Naštěstí mi ze začátku pomohl Piškot, který stránky rozpohyboval. Obsah už jsem vytvářela sama. Cenné rady mi poskytla také Andrea, která se stará o stránky v rodinné firmě.

Čas na práci

Dalším úkolem, se kterým se potýká každý nezávislý pracant, je organizace pracovních záležitostí a času. Mým cílem je pracovat na poloviční úvazek, tj. 20 hodin týdně. Tím myslím 20 hodin skutečné práce, která se dá přiřadit k určitému projektu a vyfakturovat. Několik dalších hodin padne na administrativu, sebevzdělávání, psaní článků, údržbu webu a práci zdarma (nabídky, které nedopadnou a zodpovídání různých dotazů). Od začátku roku jsem si evidovala odpracované hodiny v aplikaci Toggl. Díky tomu teď vím, že v roce 2018 jsem pracovala téměř 670 hodin. Hlavně v první polovině roku mi stále dost času určeného na práci brala domácnost, nákupy, černá díra na čas jménem OK Slavia, prokrastinace na netu atd. Proto vznikl nápad pronajmout si společně s Katkou Novotnou kancelář a jasně tak vymezit čas a místo, kde budu pouze pracovat.

Kancelář

Od září sídlíme v budově elektrárny na Hučáku (Křižíkova 788, Hradec Králové) vedle dalších architektů a stavařů ze Žárovky a Archicepsu. Dojmy jsou zatím jedině pozitivní. Výměnou za mírný měsíční poplatek si po letech si zase připadám, že „chodím do práce“ a můžu se potkávat s fajn lidmi. Přitom jsem stále pánem svého času a nikdo se na mě nedívá divně, když jdu v pátek už ve 12 domů. Mimochodem, zajímavé je, že když jsem byla ještě zaměstnaná, čas v práci se někdy neskutečně vlekl. Teď mám pocity často opačné: „cože, to už je tolik?“, zavírám počítač a běžím vyzvedávat děti. V následujícím roce bych se ráda dostala na 40 týdnů x 20 hodin = 800 hodin práce. Čas o prázdninách mám vyhrazený pro rodinu.

HW&SW

V roce 2018 jsem vyrazila na jedno odborné školení až do Ostravy. Týkalo se programu ZWCAD, ve kterém denně „klikám“ neboli „tahám čáry“, takže je na místě dělat to co nejvíc efektivně. Letos plánuju upgrade na plnou verzi, abych mohla využívat všechny funkce. V Hradci jsem absolvovala 3 půldenní semináře týkající se novely stavebního zákona, GDPR a vnitřního prostředí v budovách.

V oblasti HW zůstávám při starém, i když vlastně jednu novou hračku jsem si koupila. Jedná se o přesný měřič vlhkosti vzduchu a materiálů. Na rozdíl od podobných přístrojů z Lidlu a hobby marketů poskytuje opravdu relevantní údaje při měření vlhkosti zdiva, které je součástí technického prověření nemovitosti.

Čtivo a odkazy

Knihu o podnikání jsem letos přečetla pouze jednu, ale zato byla pořádně tlustá a stála zato. Titul Na volné noze od Roberta Vlacha rozhodně doporučuji, ať už jste začátečníci nebo ostřílení profesionálové. V prvním případě je to povinná četba a ve druhém si ověříte, že děláte maximum možného. S e-knihou jsem strávila celé letní prázdniny. Četla jsem jí doma, na chalupě, v parku, v lese, na dětském hřišti a udělala si asi 20 stránek A5 poznámek, které postupně procházím a uvádím do praxe.

Navolnenoze.cz (doporučuju odběr novinek)

Dominika.cz (podnikání pro maminky – bezdětní NEKLIKAT:)

Marketing-svobodova.cz (marketing pro ženy – muži NEKLIKAT:)

Evavanova.cz (copywriting)

perlikprojekce.cz (projektant Martin Perlík)

minarova.cz (projektantka Ivana Minářová)

FB skupina Projektanti a architekti

Nová rozhledna na Velké Deštné

Koncem listopadu proběhla na FB stránce obce Deštné v Orlických horách zpráva, že bylo předáno staveniště na Velké Deštné, kde má do příštího podzimu vyrůst rozhledna. Stavba, o které se mluví již několik let, konečně dostala reálné obrysy.

Nová rozhledna

Rozhledna bude mít podobu pětibokého hranolu opláštěného tenkými dřevěnými hranoly, které symbolizují déšť hnaný větrem. Vyhlídková plošina bude v 17 metrech, což by mělo zajistit dobrý výhled i poté, co vyrostou okolní smrky. Schodiště a nosná konstrukce budou ocelové. Projekt najdete zde.

Je vidět, že autoři z Architekti.in jsou znalci místních podmínek, s deštěm a větrem se na vrcholu ve výšce 1115 m.n.m. celkem trefili. Ještě bych přidala sníh, mráz a mlhu jako od Rákosníčka. Brněnský ateliér má v okolí již několik realizací. Nedaleko naší chalupy v Deštném stojí tento dům. Nad Kounovem narazíte na dům v krajině.

Historie

Věže a rozhledny nejsou na nejvyšším vrcholku Orlických hor novinkou. Pěkný článek o jejich historii najdete zde. Možná si stejně jako já pamatujete poslední rozhlednu, která připomínala spíš větší posed. Jednoduchá dřevěná stavba byla v roce 2010 odstraněna kvůli havarijnímu stavu a od té doby je na Velké Deštné pouze plácek mezi klečí s rozcestníkem. Rozhledna se tak stane obnovenou dominantou hor a cílem letních i zimních výletů. Když budu děti lákat nejen na razítko od Kačenky, tatranku v nedalekém bufetu, kešku ukrytou v kleči, ale ještě na rozhlednu, určitě nahoru vyšlapou úplně samy:-) A co teprve takový výběh na Velkou Deštnou, to bude teprve výzva!

Česko-polská hřebenovka

Plánovaná stavba je součástí projektu Česko-polská hřebenovka – východní část, který je spolufinancován Evropskou unií. Do roku 2020 by měly být realizovány mimo jiné rozhledny na Feistově kopci v Olešnici (kam jsme letos poněkud neplánovaně zavítali při cyklovýletě) a na Šibeníku nad Novým Hrádkem. V Neratově mají naplánovanou stavbu mostu do Polska přes a Divokou Orlici a nové informační centrum.

Fotky: Architekti.in, Tisicovky.cz

Šumný Zlín

Do Zlína pro štafetové body a za architekturou

Zatímco při jarním štafetovém trojboji v Plzni nebyl čas a síla omrknout víc než centrum závodu v Plzeňském pivovaru a start na náměstí, ve Zlíně jsme měli volné celé sobotní odpoledne (a navíc bez dětí!). Na pomoc jsem si vzala první díl průvodce Šumná města od Radovana Lipuse a Davida Vávry, kteří vytvořili stejnojmenný televizní seriál o moderní české architektuře.

Zaujala mě zmínka o tom, že na počátku 20. století měl Zlín pouhých 3 tisíce obyvatel. Dnes je to více než 70 tisíc. Za nevídaným rozmachem stojí bezesporu osobnost Tomáše Bati, který budoval ve 20. a 30. letech nejen své obuvnické impérium, ale jako starosta i nové město “pro 50 tisíc obyvatel”.

Ze shromaždiště na Jižních svazích jsme měli Zlín jako na dlani. Na protější straně údolí jsem identifikovala cihlově červené Baťovy domky a budovy škol. Mimochodem, podle průvodce se za Bati dbalo na pořádek kolem domů a v neděli pravidelně vyrážela do terénu komise, které bodovala upravenost předzahrádek. Panoval přísný zákaz chovu domácího zvířectva a výstavby jakýchkoliv kůlen, dřevníků a přístavků kolem domů. Mám pocit, že taková malá, výchovná šikana občanů by ani dnes nebyla od věci.

Baťova vila

Prohlídku jsme zahájili u bývalé Baťovy vily, dnes sídla Nadace Tomáše Bati. Autorem stavby z roku 1911 je Jan Kotěra. Rodinné sídlo bylo navrženo tak, aby měl Baťa dobrý výhled na továrnu. Později byl od vily necitlivě oddělen park, ironií osudu hlavní silnicí pojmenovanou po Františku Lydie Gahurovi, dalším významném architektovi působícím ve Zlíně, který byl žákem Jana Kotěry.

Zaujala nás také úderná Baťova hesla jako z příručky o sebekoučování:)

Centrum Zlína

Gahurův prospekt nás zavedl na travnaté náměstí T. G. Masaryka, které stoupá nahoru k Baťovu památníku (dnes Domu umění, momentálně v rekonstrukci). Po obou stranách je lemováno budovami škol a internátů, jedna jako druhá, betonové skelety v modulu 6,15 x 6,15 metru, vyplněné cihlovým zdivem.

Opodál stojí citlivě rekonstruovaný Obchodní dům Zlín (dříve Prior), navržený v roce 1931 Františkem L. Gahurou.

Moderní univerzitní kampus od Evy Jiřičné

Spodní část náměstí T. G. Masaryka navazuje na univerzitní kampus, kterému dominují stavby nejznámější české architektky, zlínské rodačky, Evy Jiřičné: Univerzitní centrum Zlín (2008), Kongresové centrum Zlín (2011) a Vzdělávací komplex Univerzity Tomáše Bati (2017).

Zatímco pro zlínskou univerzitu navrhuje Jiřičná, hradecká univerzita “slavně” otevřela již třetí budovu vyprojektovanou podle naprosto pochybného návrhu z 90. let ve stylu “když nevím, všude dám cihelné pásky, ať to vypadá jako od Gočára”. Ach jo.

Sorela ve Zlíně

I po Vítězném únoru vznikly ve městě zajímavé stavby ve stylu sorely neboli socialistického realismu. Za návštěvu stojí třeba Městské divadlo Zlín nebo Kolektivní dům od architekta Voženílka.

Ze Šumného Zlína jsme nestihli Baťův mrakodrap 21 (slavnou “Jednadvacítku”) s pojízdnou kanceláří pro ředitele neboli Správní budovu firmy Baťa a zmíněné kolonie Baťových domků. Tak snad někdy příště po závodech:)

A jaké to bylo v lese? Inu, jako obvykle na Moravě, kopcovité a zarostlé. Plus dávám za nědělní Bingovy tratě, výhledy ze shromaždiště po oby dny, nepálský catering a za počasí:) V poněku dýchavičném stavu jsem v neděli absolvovala druhý úsek první štafety. Kopce jsem šla pěšky, dokonce i ten na diváckém úseku, kde jsem na povzbuzování “Pojď, pojď!” kontrolavala “Vždyť jdu!”. Nakonec můj čas nebyl tak hrozný, ve výsledku nám to stačilo na 10. místo stejně jako klukům. Kromě šumných zážitků tak ze Zlína vezeme i pár bodů do České ligy klubů.

5 tipů na letní výlety v Orlických horách – 2. část | Sýpka v Rokytnici

Druhý výlet nás zavede do Rokytnice v Orlických horách. V budově historické sýpky z 19. století zde najdete Muzeum Orlických hor. Zatímco běžně se do muzea jezdí v deštivém počasí, my jsme ho poprvé navštívili v roce 2015, kdy panovalo stejně horké léto jako letos. Uvnitř byl příjemný chládek díky tlustým kamenným zdem a klimatizaci.

Expozice

Muzeum bylo otevřeno na konci roku 2013. Expozice je tedy poměrně nová, moderně pojatá a interaktivní. Zaujme malé i velké návštevníky. Jak napovídá název “Přírodou za řemesly Orlických hor”, návštěvníci mají možnost seznámit se s tradičními řemesly zasazenými v kulisách přírodního prostředí Orlických hor. Nečejte ale nudné exponáty ve vitrínách. Hned u vstupu vás zaujme model lesa vysoký přes tři podlaží. Uvnitř najdete strom s mnoha vypreparovanými ptáky, jejichž hlasy si můžete přehrát. V přízemí je dále víceúčelový sál a malá badatelna. Hlavní část expozice je v prvním patře. Zde už dojde na zmíněné vitríny, ve kterých můžete například sledovat, jak se potaš mění na sklářské výrobky. Třetí podlaží je věnováno praktickým ukázkám řemesel, která si můžete vyzkoušet buď sami (omezeně) nebo v rámci programu “Řemesla zaniklá, oživovaná, živá”. V nabídce je malba na sklo, výroba vánočních ozdob, tkaní a další. Stálá expozice je doplněna aktuální výstavou. Většinou se jedná o fotografie nebo panely (my jsme loni viděli zajímavou výstavu o českých legionářích).

Budova sýpky

Budova v poloviny 19. století byla citlivě rekonstruována hradeckým Ateliérem Šuda – Horský. Velký důraz byl kladen na zachování původních prvků (zdivo, krov). Nově vnesené konstrukce jsou naopak kontrastní, z moderních materiálů (výtahová šachta z pohledového betonu, prosklený světlík ve střeše atd.). Zajímavým motivem jsou větrací otvory na fasádě, které se dostaly i do loga muzea.

Praktické informace

Muzeum se nachází nedaleko náměstí, u silnice směrem na Bartošovice. Zaparkovat můžete na opačné straně cesty u prodejny potravin. Předem si můžete prostudovat pěkné webové stránky, kde najdete všechny potřebné informace. Otvírací doba je od úterý do neděle od 9 do 17 hod. V letních měsících a v září je navíc otevřeno i v pondělí. V průběhu roku se konají různé přednášky a akce. Plné vstupné je 60 Kč, snížené 40 Kč.

Kam dál v Rokytnici

V Rokytnici pochopitelně nemůžete minout náměstí, které je známé historickými domy s vysokými štíty a podloubími. Centrum je městskou památkovou rezervací, avšak celkový dojem kazí některé nevkusné provozovny. Což určitě neplatí o místním pekařství. Navštívit můžete také rokytnický zámek nebo malé muzeum železnice v bývalé výtopně vedle nádraží.