fbpx

Stavba roubenky – 2. část | Projekt

V minulém článku jste si mohli přečíst pár tipů, na co se zaměřit při výběru pozemku. Dnes se podíváme na další krok, kterým je stavební projekt.

Důležité pojmy ze stavebního zákona

Stavebník (investor) – ten, kdo bude stavět.

Hlavní projektant – architekt nebo inženýr, který projekt autorizuje a nese zodpovědnost za jeho správnost. Zpravidla projekt dílem vypracuje sám a dílem koordinuje spolupracovníky (projektanty jednotlivých profesí).

Stavitel – zhotovitel stavby, nejčastěji stavební firma. Při stavbě svépomocí jsou stavebník a stavitel jedna osoba.

Kdo mi zpracuje projekt roubenky?

Vypracování stavebních projektů je zařazeno podle stavebního zákona mezi tzv. vybranou činnost ve výstavbě, kterou je oprávněna vykonávat osoba s autorizací (kulatým razítkem) v příslušném oboru. Projektanta si můžete vybrat na stránkách České komory autorizovaných techniků a inženýrů (ČKAIT). Obdobně architekti jsou sdruženi v České komoře architektů (ČKA). Výběr se seznamu autorizovaných osob je spíše teoretická možnost, jak najít svého architekta nebo projektanta. Navrhování roubenek je specifická disciplína, proto je dobré obrátit se na projektanta, který se na tento typ staveb zaměřuje. Najít ho můžete přes osobní doporučení, realizační firmu nebo na základě nabídky na internetu nebo v odborném tisku (například v časopise Sruby a roubenky).

Velké realizační firmy mají často vlastní projekci a jsou schopny dodat stavbu tzv. na klíč včetně projektu a stavebního povolení.

Potřebuji architekta, projektanta nebo oba?

V prvním odstavci se míchají pojmy architekt a projektant. Pojďme si vysvětlit, kdo je kdo. Architekt se zabývá návrhem domu, tedy umístěním na parcele, dispozicemi jednotlivých podlaží, vnějším vzhledem a interiérem. V první fázi vypracuje tzv. architektonickou studii. Poté převezme práci projektant a zpracuje stavební projekt v dohodnutém rozsahu (nejčastěji pro stavební povolení). Spolupracuje přitom s projektanty jednotlivých profesí (vytápění, elektroinstalace, statika, požární bezpečnost a další). Na závěr se opět uplatní architekt při návrhu interiéru.

Váš člověk je tedy architekt nebo stavební inženýr, který bude řídit projekt a kromě vlastního podílu práce bude koordinovat spolupracovníky. Na závěr celý projekt autorizuje a potvrdí tak jeho správnost.

Někteří stavebníci mají tendenci architekta vynechat a jít přímo za projektantem. Toto řešení může fungovat u staveb malého rozsahu, pokud má stavebník jasnou představu o tom, co chce stavět nebo se bude upravovat typový projekt. Ve všech ostatních případech doporučuji stavebníkům nejprve oslovit architekta. Není nic horšího než udělat největší investici svého života a pak zjistit, že v místnosti je málo světla, není kam uložit sekačku, na WC v podkroví se nelze postavit a dům mohl stát na pozemku o pár (desítek) metrů vedle.

Co obsahuje projekt

Projekt pro stavbu rodinného nebo rekreačního domu má ideálně tyto fáze:

A. Příprava stavby – průzkumy a rozbory

Jedná se například o radonový průzkum, zaměření pozemku geodetem, hydrogeologický průzkum kvůli vsakování srážkových nebo odpadních vod, posouzení podloží kvůli základům a další. Průzkumy a rozbory jsou nezbytným podkladem pro projekt a vypracovávají se v předstihu.

B. Návrh – studie stavby

Situace s umístěním domu na parcele, půdorysy jednotlivých podlaží, fasády, 3D model, propočet nákladů stavby (hrubý odhad nákladů podle kubíků obestavěného prostoru).

C. Společná dokumentace pro územní a stavební řízení

Obsah je stanoven vyhláškou č. 499/2006 Sb. a o dokumentaci staveb. Skládá se z textových částí, situace, stavebních výkresů, statiky, požárně bezpečnostního řešení a techniky prostředí staveb (vytápění, elektroinstalace, vodovod, kanalizace a další). Poslední částí jsou Doklady, které obsahují všechny nezbytné „papíry“ k povolení stavby.

D. Inženýring

Disciplína zvaná inženýring zajistí, že desky s názvem Doklady jsou dostatečně objemné a úspěšnému vydání stavebního povolení nic nebrání.

Zahrnuje:

– stanoviska, rozhodnutí a vyjádření dotčených orgánů ke stavbě (např. odbor životního prostředí, památkáři, CHKO),

– stanoviska vlastníků dopravní a technické infrastruktury k existenci sítí a napojení (např. ČEZ, správce vodovodů a kanalizací, plynárny, vlastník přilehlé komunikace)

– Průkaz energetické náročnosti budovy

– souhlasy majitelů okolních pozemků v případě stavby na ohlášku

– další doklady (např. hluková studie)

Poslední dobou je inženýring opravdovou zkouškou trpělivosti při jednání s úřady. Pokud si na něj sami netroufáte, většina projektantů ho vyřídí za vás. V opačném případě se domluvte alespoň na přípravě nezbytných podkladů.

E. Dokumentace pro provedení stavby

Zpracovává se samostatně nebo se slučuje s předchozím bodem C, kdy vznikne tzv. jednostupňový projekt, který slouží pro povolení i realizaci stavby.

Častou chybou je realizace stavby jen podle dokumentace pro stavební povolení, která je zpracována v minimálním rozsahu podle vyhlášky v měřítku 1:100 (dům o velikosti 7×12 metrů má na výkrese 7×12 cm). Řemeslníci pak na stavbě absenci podkladů nahrazují vlastní invencí, což vede často k chybným řešením.

F. Rozpočet jako podklad pro výběr zhotovitele

Pokud máte v úmyslu oslovit více stavebních firem (a to byste měli), nechte si zpracovat položkový rozpočet, který jim předáte k ocenění. V opačném případě jsou nabídky těžko porovnatelné (každá obsahuje trochu něco jiného). Rozpočet dostanete ve dvou verzích. Jedna bude s cenami podle aktuálního ceníku stavebních prací. Získáte poměrně přesnou představu o tom, kolik bude dům stát, a navíc můžete rozpočet použít pro banku kvůli hypotéce. Druhá verze se označuje jako tzv. „slepý rozpočet“, obsahuje pouze výpis položek bez cen a je určená pro ocenění stavební firmou.

Jak dlouho trvá zpracování projektu a vydání povolení?

Aby se vše pohodlně stihlo, doporučuji vyhradit si jeden rok na přípravu a teprve v tom následujícím začít se stavbou. Zpracování průzkumů, vypracování projektu, projednání na úřadech a výběr zhotovitele určitě nezabere méně než 6 měsíců. Reálná doba je spíše kolem 9 až 12 měsíců.

Kolik stojí projekt?

Cena za projekt je individuální, stanovená na základě nabídky a poptávky. Dobrým vodítkem jsou stránky cenyzaprojekty.cz, kde si můžete vypočítat jak cenu za stavbu, tak cenu za projekt.

Cena za projekt roubenky, v rozsahu A-F dle výše uvedeného obsahu projektu, s obytným podkrovím o zastavěné ploše cca 100 m2, se pohybuje kolem 100-150 tis. Kč. Pokud plánujete stavět v Královéhradeckém kraji a okolí, nabízím úvodní konzultaci a zpracování cenové nabídky zdarma. Ozvěte se pomocí kontaktu, ráda se s vámi setkám.

Stavba roubenky – 1. část | Výběr pozemku

Startuje seriál, který Vás provede stavbou roubenky „krok za krokem“. Probereme vše, počínaje pozemkem, projektem, stavebním povolením, přes stavbu jednotlivých částí domu až ke kolaudaci. Články budou vycházet pravidelně každé dva týdny.

Každá stavba začíná výběrem pozemku. Tedy pokud jste nějaký nedostali nebo nezdědili. V takovém případě vám gratuluji, můžete článek směle přeskočit a počkat si na další díl. Vy ostatní najdete níže výčet kritérií, která vám pomohou zorientovat se v realitní nabídce.

Lokalita

Lokalita je nejdůležitější. Nevyhovující dům můžete přestavět, ale místo, na kterém stojí, už nikdy nezměníte. Novostavba roubenky patří na venkov nebo na okraj města, kde se zachoval vesnický ráz. Vyhněte se centrům měst a větších obcí nebo nově vznikajícím „satelitům“. Roubenka dobře zapadne všude tam, kde najdete staré dřevěné chalupy. Jedná se především o horské a podhorské oblasti, ale třeba i Polabí. Naopak minimum historických roubených staveb je na Jižní Moravě. Bydlení v roubence mají lidé spojené s pěkným přírodním prostředím.

Navštivte lokalitu nejlépe osobně nebo alespoň virtuálně pomocí https://mapy.cz/ nebo https://www.google.com/maps/. Využijte satelitní snímky a Street View. Užitečným nástrojem je digitální územní plán, který najdete většinou na stránkách obce. Dozvíte se z něj, zda je pozemek vhodný pro stavbu rodinného nebo rekreačního domu. Pro Královéhradecký kraj můžete využít web http://up.kr-kralovehradecky.cz/, kde jsou na jednom místě k dispozici územní plány všech obcí v kraji. Nejdůležitějšími částmi územního plánu jsou „hlavní výkres“ s barevným vyznačením funkčních ploch a textová část, kde najdete přesný popis, co je v dané ploše přípustné stavět.

Cena

Předběžnou představu o cenách pozemků v dané lokalitě získáte na realitních serverech. Ceny uvedené v inzerátech jsou většinou o několik procent vyšší než ceny skutečně obchodované. Není rozhodující, kolik zaplatíte za metr čtverečný pozemku. Porovnávejte vždy cenu za parcelu, na které lze postavit jeden dům.

Technická a dopravní infrastruktura

Zajímejte se o možnost napojení na distribuční síť elektrické energie, vodovod, kanalizaci a plynovod. Bez vyřešení prvních tří přípojek se při stavbě domu neobejdete. Absence vodovodu znamená nutnost vybudovat vrtanou (často desítky metrů hlubokou) studnu. Obdobně pokud není k dispozici kanalizace, musíte zřídit jímku, septik nebo domovní čistírnu. Společnost ČEZ Distribuce, a.s. provozuje Geoportál (https://geoportal.cezdistribuce.cz/geoportal/), kde si můžete zažádat o informaci o existenci sítí elektrické energie. Služba je zdarma a odkaz na situační plánek vám přijde během pár minut do mailu. Obdobnou službu poskytuje společnost Innogy (dříve RWE) a někteří další vlastníci technické infrastruktury.

Dopravní infrastruktura zahrnuje přístupovou cestu na pozemek a vybudování sjezdu. Ideální je, pokud je pozemek přístupný z místní komunikace ve vlastnictví obce. Někdy je přístup ze silnice ve vlastnictví kraje nebo státu. S vlastníkem přístupové cesty budete řešit povolení nového sjezdu na pozemek, pokud nebyl dosud zřízen. Je-li přístup přes soukromý pozemek, je nutné ošetřit právo užívat cestu sepsáním služebnosti (dříve věcného břemene).

Místní podmínky

Sem patří velikost parcely, odstupové vzdálenosti, ochranná pásma, orientace ke světovým stranám, svažitost, geologie a základové poměry a další. Zde doporučuji konzultaci s odborníkem, nejlépe budoucím architektem či projektantem vašeho domu. Pokud ještě nevíte, kdo bude váš dům projektovat, mohu pro vás odborné posouzení pozemku zajistit. Stačí využít kontakt na stránce. Doporučuji obrátit se na odborníka, který je schopen nést zodpovědnost za svá rozhodnutí. Abyste nemuseli později vyčítat příbuznému (kamarádovi, kolegovi, … ), že vám špatně poradil.

Naše zkušenosti s výběrem pozemku

S hledáním pozemku pro roubenku jsme začali asi jako většina na realitních serverech. Bylo to tuším někdy začátkem roku 2011. Zaměřili jsme se na západní stranu Orlických hor. Občas nás něco zaujalo a zajeli jsme se tam podívat. Nazvala bych to „realitní turistikou“, která ale k ničemu moc nevedla. Po příjezdu na místo se vždy objevilo nějaké velké ALE. Většinou se jednalo o zcela nevhodný pozemek ke stavbě domu nebo se nám nelíbila lokalita. Pravda, naše požadavky nebyly nejnižší, chtěli jsme třeba, aby byl pozemek blízko upravovaných běžeckých stop. Postupně jsme poznali pěkný kus Orlických hor. Jednou jsem odpověděla na inzerát v Sedloňově a ozval se mi makléř, že by nám mohl ukázat i jiné pozemky, než které jsou na internetu. Jednalo se tzv. neveřejné nabídky. Za půlden jsme s ním objeli asi 10 pozemků a nakonec jsme si jeden vybrali. „Náš“ pozemek byl čerstvě určen k zastavění novým územním plánem obce Deštné. Prodával se i přes inzerát, ale my jsme aspoň získali jistotu, že lepší pozemek tehdy neseženeme.

V současné době je hledání vhodného pozemku v Orlických horách složitější než před 6-7 lety. Nabídka je omezená, majitelé nemají potřebu pozemky prodávat nebo chtějí vysokou částku. Ceny pozemků stále mírně stoupají. Zkušený realitní makléř, který zná místní podmínky, může být tou správnou osobou, na kterou se obrátit. Další možností je kontaktovat přímo obec.

Jedna z prvních návštěv na pozemku proběhla v zimě roku 2012.

Pohled ze stejného místa o pár měsíců později.

Topení v roubence 2 – čištění kamen a komínu

Zima už klepe na dveře a je nejvyšší čas připravit se na další topnou sezonu. V roubence máme kachlová kamna napojená do klasického třívrstvého komínu. A právě o nezbytném čištění a kontrole komínu a kamen bude dnešní článek. Pokud chcete podrobněji znát systém vytápění roubenky, přečtěte si první článek o topení.

Čištění kamen

Uvnitř kamen je zabudována krbová vložka s teplovodním výměníkem. Výměník si můžete představit jako plechovou krabici se soustavou trubek, kterými procházejí spaliny. Přes teplosměnnou plochu trubek je teplo předáváno do topné vody. Trubky výměníku se při proudění spalin zanáší dehtem a je potřeba je pravidelně čistit.

Prvním předpokladem správné údržby výměníku je mít k němu dobrý přístup. Z tohoto důvodu jsme si na přední straně krbové obestavby nechali udělat velká revizní dvířka. Dvířka mají šamotovou výplň v plechovém rámečku. Povrch dvířek je opatřen bílou kamnářskou omítkou, takže nepůsobí nijak nápadně. Na obrázku vidíte sundaná revizní dvířka a za nimi odkrytý výměník. Trubky výměníku jsou schované za ocelovými deflektory, které je třeba vyjmout. Špinavá práce začíná…

Čištění probíhá ocelovým kartáčem. Je potřeba nepočínat si moc urputně, jinak budete mít vše v několikametrovém okruhu kolem kamen pokryté tenkou vrstvou sazí.

Vysmýčit dokonale kamna neznamená jen vybrat popel z topeniště. Výměník se má podle výrobce čistit jednou za měsíc. My topíme hlavně o víkendech, a tak jej čistíme vždy po sezóně. Většinou z něj vymeteme tak třetinu kýble sazí.

Čištění komínu

Z kamen proudí spaliny do nerezového kouřovodu a dál do komínu. Máme klasický třívrstvý komín Eko Universal od firmy Eko komíny. Betonová tvárnice má uvnitř šamotovou trubku potřebného průměru (v našem případě 20cm) obalenou tepelnou izolací. Jednotlivé tvárnice se staví na sebe do potřebné výšky. Nad střechou se přidá opláštění imitující cihelné zdivo, ukončující deska a nerezová stříška.

Komíny u topidel na pevná paliva (tj. na dřevo, brikety apod.) do výkonu 50 kW se musí při sezónním provozu čistit minimálně 2x ročně. Čištění provádí kominík nebo majitel svépomocí. Manžel si na to pořídil ocelovou štětku s plastovými ohebnými tyčemi, které se dají napojovat.

Čištění se provádí shora, takže je nutné mít bezpečný přístup na střechu nejlépe hned vedle komínu. Saze se vybírají dole vybíracím otvorem.

Jak často se čistí a kontroluje komín

Údržba komínů se řídí vyhláškou č. 34/2016 Sb. o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty. Pro nejčastější typ topidla na tuhá paliva do výkonu 50kW platí povinnost čištění 3x ročně (2x při sezónním provozu) a kontrola kominíkem 1x ročně. U staveb pro rodinnou rekreaci platí čištění minimálně 1x ročně a kontrola jednou za dva roky. Revize komínu se provádí pouze před zapojením topidla do provozu (např. v novostavbě), při výměně topidla za jiné, při stavebních úpravách apod.

Co hrozí, pokud nebudete komín pravidelně čistit a kontrolovat? Především se bude postupně zanášet, špatně potáhne a časem může dojít ke vznícení sazí. Hořící dehet vyvine vyšší teplotu než mají běžné spaliny a komín nebo topidlo se může žárem poškodit (nejčastěji prasknout). Pokud zanedbaný komín způsobí požár, pojišťovna vám bude krátit plnění. Navíc se vystavujete riziku pokuty od hasičů, kteří kontrolují zejména objekty přístupné veřejnosti. V roce 2017 způsobily nevyhovující komíny 1028 požárů (zdroj: HZS ČR).

Roubenka a zahrada v roce 2018

S pořízením roubenky se z nás stali kutilové. Na dovolenou už nejezdíme na závody, nedej bože do zahraničí, ale zásadně na chalupu do Deštného. Protože samo se to neudělá, že jo. Někdo tomu říká i jinak, třeba že jede na VT Deštné (pro mudly uvádím překlad – výcvikový tábor). Princip je ale stejný. Člověk na čas odloží myš a klávesnici a jde dělat něco “normálního”.

Havárie vody

Letošní zahrádkářův rok jsme s předtuchou velkého sucha zahájili důkladným zalitím zahrady. Ne zcela úmyslně nám z vodoměrné šachty vyteklo asi 200 kubíků vody. Na vině byl prasklý spoj potrubí, jako naschvál hned za vodoměrem. Po vyčerpání vody a opravě se chvíli nic nedělo a pak nám přišlo roční vyúčtování. Usmlouvali jsem to na méně než půlku původní částky, takže kromě suchého chleba můžeme dětem občas dopřát i suché brambory. 

Zahrada

Pak už to šlo jako po drátkách. V květnu vykvetly na podzim zasazené jahody a za chvíli už jsme sklízeli šťavnaté plody, které se vůbec nedají srovnat s těmi, co jsem vypěstovala v Hradci na dvoře (ze stejných sazenic). Letos na jaře bylo teplo a slunečno. Občas zapršelo, ale slimáci se drželi zpátky. K vyvýšeným dřevěným záhonům jsem přistoupila poněkud pankově. Místo sofistikované konstrukce a promyšlené skladby od pletiva proti hrabošům, přes větve, kompost a kdo ví co, jsem pouze sbouchala 4 prkna, posadila je na zrytou zem a prostor vyplnila hlínou z okolních krtinců. Aby se neřeklo, vysypala jsem nahoru jeden 50 l pytel substrátu. A protože nemám ráda jahody obalené v hlíně, přikryla jsem záhon černou textilií.

Na potoce jsme postavili hráz, abychom měli kde nabírat vodu na zalévání. Jenže i v Deštném je velké sucho. Potok stejně jako v roce 2015 vyschnul. Místo obvyklé bažiny máme teď na pozemku normální louku. Záhony musíme zalívat vodou z vodovodu.

Další metou byla bohatá květinová výzdoba na balkóně. Použila jsem samozavlažovací truhlíky, aby květiny přežily naše občasné víkendové absence. Zatímco petúnie byly tak trochu krokem vedle (v zalitých truhlících půlka uhnila), převislé muškáty bohatě kvetou celé léto. Příští rok je dám do všech čtyř truhlíků.

Terénní úpravy

V červnu vypadla naše zahrada takto. A pak to začalo. Navážení kamenů a hlíny od souseda, který kousek od nás začal stavět roubenku. Skládání kamenů do zídek, přesývání zeminy a vožení koleček se šterkem a hlínou tam, kam bylo potřeba.

Čas od času jsme si při práci s lopatou vyslechli komentáře od kolemjdoucích turistů. Zaujalo mě třeba “chalupu bych nechtěl ani zanic” nebo “už sem jezdíme několik let a vaše chalupa je tady nejhezčí:)”.

A takhle vypadá naše “skalka”. Nahoře máme v plánu trávník se stolem a lavicemi. A všude kolem budou okrasné záhony s keři a trvalkami. Jednou určitě!:) Letos blokuje zahradnické práce sucho a chybějící plech na soklu. Nechci, aby sazenice pošlapali řemeslníci, až ho konečně (po roce!) přijdou dodělat.

Zídku máme i z druhé strany za domem.

Vylepšení uvnitř

Když nám došly síly a venku bylo vedro, zalezli jsme s kutěním dovnitř. Na oknech přibyly vlastnoručně ušité závěsy a v lyžárně police na všechny věci (a že jich máme).

Také jsme se pustili do malování. Zatím je hotová předsíň a lyžárna. Něco mi říká, že se začátkem školního roku už se moc dalšího nestihne:)

Topení v roubence 1

Venku udeřily pořádné mrazy, tak se tématicky hodí zařadit článek o topení. Předesílám, že se nebude jednat o vyčerpávající popis všech možných způsobů vytápění roubenek. Dočtete se pouze o jedné z mnoha možností, která se osvědčila u nás.

Na začátku jsme stejně jako všichni ostatní stáli před otázkou, jak budeme chalupu vytápět. Nejprve jsme si shrnuli požadavky, které by mělo topení splňovat. Navštívili jsme známé, kteří mají v roubence stejný typ topení, jaký se nám líbil. Nakonec jsme začali vybírat konkrétní výrobky a sháněli řemeslníky.

Požadavky na topný systém

  • kachlová kamna (která k roubence patří), jednoduchá, bez sporáku a trouby, s pohledem na oheň
  • efektivní rozvod tepla z kamen po celém domě
  • možnost temperovat dům v zimě
  • možnost ovládat topení na dálku
  • jednoduchý systém, vhodný pro víkendový provoz
  • přijatelné pořizovací a provozní náklady

Jak to funguje

Po zvážení různých možností jsme se rozhodli pro teplovodní krbovou vložku Romotop KV 025 W01 obestavěnou kachlemi Hein. Tuším, že obě firmy mají stejného vlastníka, proto k sobě výrobky rozměrově pasují. S původními kachlovými kamny, jak je známe ze starých chalup, to nemá moc společného. Kachle jsou jen estetická záležitost, která ukrývá poměrně účinné topidlo ohřívající vodu v radiátorech a podlahových trubkách. Pro temperování v zimě, když nejsme na chalupě, používáme elektrokotel Protherm Ray 9kW. Elektrokotel lze použít samozřejmě kdykoliv, když by se nám nechtělo zatápět ve vložce, ale to se zatím nestalo:-) Topení regulujeme termostatem Elektrobock s GSM modulem. Zasláním SMS lze zjistit třeba aktuální teplotu v místnosti nebo zvýšit teplotu, na kterou se má interiér vytápět. To používáme v zimě, když se chystáme jet na chalupu.

Oba okruhy, zelený pro teplovodní vložku a červený pro elektrokotel, mají některé prvky společné (např. expanzní nádobu). Přepínání probíhá manuálně zavřením nebo otevřením příslušných kohoutů. Pro názornost jsem přidala i plánek přízemí, kde jsou vidět radiátory a podlahové topení v chodbě a koupelně.

Krbová vložka

Zabudování krbové vložky bylo bezesporu nejnáročnější částí celé stavby. Udělala jsem podrobný nákres, podle kterého se vybetonoval sokl v podlaze a objednaly kachle. Vložku dodával topenář, který jí napojil na topnou soustavu. Kamnář jí následně obestavěl. Vložka má externí přívod vzduchu z komínové šachty. Po zatopení se začne ohřívat voda ve výměníku. Když dosáhne teploty nastavené na jednoduchém snímači (máme nastaveno 50 st.), sepne se oběhové čerpadlo a teplá voda začne proudit do radiátorů. Teplotu topné vody lze sledovat na teploměru za bočními revizními dvířky (většinou topíme tak na 60 st.). Velká revizní dvířka na přední straně slouží k čištění výměníku (o tom zase někdy příště). Vložka má už z výroby jištění proti přehřátí, ke kterému by mohlo dojít při výpadku elektrického proudu, kdyby přestalo fungovat oběhové čerpadlo. V takovém případě by se do dochlazovací smyčky začala napouštět studená voda z vodovodu a přebytečná voda by odtékala do kanalizace. Je to ale spíš krajní řešení. Lepší by bylo mít záložní zdroj (baterii) nebo jednoduše netopit, když nejste doma.

Elektrokotel a regulace

Elektrokotel je umístěný v technické místnosti za stěnou, ke které přiléhá krbová vložka. Pod ním je expanzní nádoba a oběhové čerpadlo pro vložku (kotel má uvnitř vlastní čerpadlo). Termostat máme na stěně v hlavní obytné místnosti. Další regulační prvky jako termostatické hlavice na radiátorech zatím nepoužíváme. Asi budou potřeba, až bude vložka vytápět i pokoje v podkroví.

 Zkušenosti s provozem

Topení používáme třetí zimu a jsme spokojeni. Hlavní předností teplovodní vložky je, že většina výkonu jde do vody, která ohřívá radiátory a podlahové topení v celém přízemí. U běžné vložky by se teplo hromadilo hlavně u zdroje a ve zbytku chalupy by byla zima. Nebo by se muselo rozvádět průduchy, což funguje přirozeně (bez ventilátoru) jen směrem vzhůru. V systému není žádná akumulační nádrž. Na chalupu jezdíme hlavně o víkendech, takže než by se nádrž ohřála, už bychom zase jeli domů. Pokud by se jednalo o stálé bydlení, asi by se uplatnila. Stačilo by topit třeba jen každý druhý den. Jediné, co bych udělala jinak, by bylo větší (hlubší) topení v ložnici. Použili jsme úzký typ kvůli úspoře místa. První den až dva, dokud se neohřejí cihelné stěny, je tam chladněji.

První zimu jsme neměli zapojený elektrokotel na temperování. Několikrát jsme vypouštěli vodu, aby nám nezamrzla, a sypali sůl do záchodvé mísy (babská rada:). Párkrát bylo po našem příjezdu v roubené místnosti pod nulou. Zděná část nikdy nezamrzla, je lépe izolovaná. Temperování a možnost regulovat teplotu na dálku je určitě velké plus. Přitom náklady na provoz jsou překvapivě příznivé. Loni jsme protopili v elektřině asi 6 tis. Kč za zimu. Akorát mě zklamalo, že GSM modul se už dvakrát zasekl, takže příjezd do vytopené chalupy se jaksi nekonal.

Pokud se chcete dozvědět také něco o údržbě kamen a komínu, přečtěte si druhý článek o topení.