20 let od povodní v Deštném

Zatím­co posled­ních pár let se v sou­vis­losti počasím mlu­ví hlavně o suchu, kon­cem devadesátých let měla řada lidí v Česku docela opačné starosti. V roce 1997 byly rozsáh­lé povod­ně na Moravě a o rok později se velká voda prohnala Východ­ní­mi Čecha­mi. Mezi nejvíce zasažené obce patři­lo i Deštné.

Povodeň přišla náh­le v noci z 22. na 23. čer­vence 1998. Způ­so­bil jí něko­lik hodin trva­jící pří­val­ový déšť, které­mu před­cháze­ly odpoled­ní bouřky. V Dešt­ném byl naměřen srážkový úhrn přes 200 mm, na hřebenech úda­jně dosa­ho­val až 500 mm. To je množství, které běžně naprší na metr čtverečný za necelý rok.

Meteorologická situace

Přes­ný popis mete­o­ro­log­ické situ­ace najdeme v pub­likaci vydané Povodím Labe v roce 2008: „Post­up stu­dené fron­ty v noci z 22. na 23. čer­vence 1998 přes území Čech k severový­chodu se na 10, místy až 12 hodin zas­tavil nad Orlick­ý­mi hora­mi a jejich pod­hůřím. Tato fronta odd­ělo­vala vel­mi teplý trop­ický od chlad­nějšího mořského vzduchu. Severový­chod­ně od Hrad­ce Králové směrem k severozá­pad­ní části Orlick­ých hor vyvolaly mohut­né výs­tup­ní pohy­by vzduchu inten­zivní bouřkovou čin­nost a extrém­ní srážky, které trvaly od pozd­ních odpoled­ních hodin dne 22. 7. 1998 do čas­ných ran­ních hodin dne 23. 7. 1998. Nejvyšší srážkové úhrny byly zaz­na­menány v Dešt­ném v Orlick­ých horách (203,6 mm), Bílém Újezdě – Hrošce (195,8 mm), Bělči nad Orlicí (162,9 mm), Orlick­ém Záhoří – Trčkově (110,8 mm), Týništi nad Orlicí (100 mm) a Hrad­ci Králové (89,2 mm). Pro srovnání uvádíme, že v min­u­losti byly extrém­ní srážky zaz­na­menány v Dešt­ném v Orlick­ých horách dne 15. 6. 1910, a to 100,9 mm (měření se zde provádí od roku 1901). To zna­mená, že ve dnech 22. až 23. 7. 1998 spad­lo za 12 hodin dvakrát více srážek, než bylo toto uváděné maximum“.

Průběh povodně

Dešt­ným pro­téká říč­ka Bělá, která pra­mení na hřebeni hor mezi Polom­ským kopcem a Vrch­mezím (značeno odbočk­ou z tur­i­stické stezky). Od Šer­lišského Mlý­na až k Dešt­né­mu – Zák­outí teče potok str­mým údolí s velkým spá­dem bez možnos­ti rozlít se do šíře. Vzed­mutý potok nabral obrovsk­ou sílu a unášel masu kamení a dře­va. Bral s sebou vše, co mu stá­lo v ces­tě. V hlubokém údolí sto­jí domy větši­nou pár metrů od poto­ka, pro­to doš­lo k velkým škodám. Potok také ucpal a strhl řadu mostů a odnesl kusy sil­nice. U rozces­tí v Šer­lišském dole strhl dům pana Zemán­ka, chalupáře z Prahy, který přit­om zahynul. Dnes je na místě pom­níček připomí­na­jící povodeň. Hod­ně poškozen byl hotel Alba, který voda z části podem­lela. Dál po proudu se Bělá rozlila po loukách a vyplav­i­la níže položené domy. Kory­to na něko­li­ka místech změni­lo tra­su, všude byly nánosy suti a bah­na. Vzed­muté byly také čet­né pří­toky Bělé a Dešten­ský potok, který se vlévá v Jedlové.

V noci z 22. na 23. čer­vence 1998 šlo doslo­va o živ­o­ty, jak dok­ládá vzpomín­ka paní starostky Václavy Domšové: „Na křižo­vatce nás zas­tavu­je Poli­cie, že Cej­narovi vola­jí přes č. 158 o pomoc, že chtějí zachránit. Jedeme tam, ale Pavel si v posled­ní chvíli všimne lomící se vody uprostřed sil­nice a říká, že tudy to nepůjde (když voda opad­la, dala jsem mu za prav­du — sil­nice je v půli přetrže­na). Bohužel to nejde ani z druhé strany, všude je prud­ká voda a prostě se to nedá. Hrozný poc­it“.
Plný rozsah škod se ukázal po rozed­nění násle­du­jící den, kdy už zase svíti­lo slunce. Okol­ní sil­nice byly neprů­jezd­né, neby­lo možné dostat se do Dobrušky ani Rych­no­va. S odstraňováním škod pomáhali dobro­vol­ní­ci a vojá­ci celé léto.

Povodňová vlna dorazi­la záhy do Skuhro­va a Kvasin. Pak se průběh zpo­ma­lil, doš­lo k obrovským rozlivům do kra­jiny na spod­ním toku Bělé, Kněžné a Orlice. Velké škody vznikly také v povodí Dědiny a Zlatého poto­ka. Kounov, vzdálený od Dešt­ného necelých 5 kilo­metrů „přes kopec“, byl označován jako české Troubky (podle nejvíce postižené obce při povod­ních v roce 1997 na Moravě). Celkový účet za povodeň byl 6 mrtvých a hmot­né škody kolem 2 mil­iard korun.

Dnešní stav

Po 20 letech jsou stopy po povod­ni v Dešt­ném patrné jen málo. Kory­to řeky bylo zrekon­struováno, sil­nice oprave­ny, mostky jsou nové. Pár domů v Zák­outí se už nepo­daři­lo obnovit. Dnes jsou z nich ruiny zarostlé náletem. V údolí vzniklo něko­lik nových chalup, něk­teré až nebezpečně blízko u vody. Nad Šer­lišským dolem vybu­dova­lo Povodí Labe štěrkovou přepážku a ochran­nou hráz, která by měla zadržet přede­vším nánosy kamení a bah­na při bleskovém pří­valu. Nedaleko sto­jí zmíněný pom­níček. Přízniv­ci geo­cachin­gu můžou navštívit kešku „Vzpomín­ka na povodně“.

Zdroje a odkazy

Fotky: Povodí Labe, s. p., Mar­ti­na Hepnerová

Infor­ma­ce ze stránek obce Dešt­né v Orlick­ých horách

http://www.obec-destne.cz/turistika/priroda/povodne/

Pub­likace Povodí Labe, s. p. Katas­trofál­ní povodeň v pod­hůří Orlick­ých hor v roce 1998 — 10 let po povodni

http://www.pla.cz/planet/public/dokumenty/zpravy_vhd/Povodne_1998_po_10_let.pdf

Topení v roubence 1

Venku udeři­ly pořád­né mrazy, tak se témat­icky hodí zařa­dit článek o topení. Předesílám, že se neb­ude jed­nat o vyčer­pá­va­jící popis všech možných způ­sobů vytápění roubenek. Dočtete se pouze o jed­né z mno­ha možnos­tí, která se osvědči­la u nás.

Na začátku jsme ste­jně jako všich­ni ostat­ní stáli před otázk­ou, jak budeme chalupu vytápět. Nejprve jsme si shrnuli poža­davky, které by mělo topení splňo­vat. Navštívili jsme známé, kteří mají v roubence ste­jný typ topení, jaký se nám líbil. Nakonec jsme začali vybírat konkrét­ní výrobky a sháněli řemeslníky.

Požadavky na topný systém

  • kachlová kam­na (která k roubence patří), jednoduchá, bez sporáku a trou­by, s pohle­dem na oheň
  • efek­tivní rozvod tepla z kamen po celém domě
  • možnost tem­per­ovat dům v zimě
  • možnost ovlá­dat topení na dálku
  • jednoduchý sys­tém, vhod­ný pro vík­endový provoz
  • při­jatel­né poři­zo­vací a provozní náklady

Jak to funguje

Po zvážení různých možnos­tí jsme se rozhodli pro teplovod­ní krbovou vložku Romo­top KV 025 W01 obestavě­nou kach­le­mi Hein. Tuším, že obě firmy mají ste­jného vlast­ní­ka, pro­to k sobě výrobky rozměrově pasu­jí. S původ­ní­mi kachlový­mi kam­ny, jak je známe ze starých chalup, to nemá moc společného. Kach­le jsou jen estet­ická záleži­tost, která ukrývá poměrně účin­né top­id­lo ohří­va­jící vodu v radiá­torech a pod­la­hových trubkách. Pro tem­per­ování v zimě, když nejsme na chalupě, používáme elek­troko­tel Protherm Ray 9kW. Elek­troko­tel lze použít samozře­jmě kdyko­liv, když by se nám nechtě­lo zatápět ve vložce, ale to se zatím nesta­lo:-) Topení reg­u­lu­jeme ter­mostatem Elek­trobock s GSM mod­ulem. Zasláním SMS lze zjis­tit tře­ba aktuál­ní teplo­tu v míst­nos­ti nebo zvýšit teplo­tu, na kter­ou se má inter­iér vytápět. To používáme v zimě, když se chys­táme jet na chalupu.

Oba okruhy, zelený pro teplovod­ní vložku a čer­vený pro elek­troko­tel, mají něk­teré prvky společné (např. expanzní nádobu). Přepínání probíhá manuál­ně zavřením nebo otevřením přís­lušných kohoutů. Pro názornost jsem při­dala i plánek přízemí, kde jsou vidět radiá­to­ry a pod­la­hové topení v chod­bě a koupelně.

Krbová vložka

Zabu­dování krbové vložky bylo beze­s­poru nejnáročnější částí celé stav­by. Udělala jsem podrob­ný nákres, podle kterého se vybetono­val sokl v pod­laze a objed­naly kach­le. Vložku dodá­val topenář, který jí napo­jil na top­nou sous­tavu. Kam­nář jí násled­ně obestavěl. Vlož­ka má externí přívod vzduchu z komínové šachty. Po zatopení se začne ohří­vat voda ve výměníku. Když dosáhne teplo­ty nas­tavené na jednoduchém sní­mači (máme nas­taveno 50 st.), sep­ne se oběhové čer­pad­lo a teplá voda začne prou­dit do radiá­torů. Teplo­tu top­né vody lze sle­dovat na teploměru za boční­mi revizní­mi dvířky (větši­nou topíme tak na 60 st.). Velká revizní dvíř­ka na před­ní straně slouží k čištění výměníku (o tom zase někdy příště). Vlož­ka má už z výro­by jištění pro­ti pře­hřátí, ke které­mu by moh­lo dojít při výpad­ku elek­trick­ého proudu, kdy­by přesta­lo fun­go­vat oběhové čer­pad­lo. V takovém pří­padě by se do dochla­zo­vací smyčky začala napouštět stu­dená voda z vodovo­du a pře­bytečná voda by odtékala do kanal­izace. Je to ale spíš kra­jní řešení. Lep­ší by bylo mít záložní zdroj (baterii) nebo jednoduše neto­pit, když nejste doma.

Elektrokotel a regulace

Elek­troko­tel je umístěný v tech­nické míst­nos­ti za stě­nou, ke které přiléhá krbová vlož­ka. Pod ním je expanzní nádo­ba a oběhové čer­pad­lo pro vložku (kotel má uvnitř vlast­ní čer­pad­lo). Ter­mo­stat máme na stěně v hlavní obyt­né míst­nos­ti. Další reg­u­lační prvky jako ter­mo­stat­ické hlav­ice na radiá­torech zatím nepoužíváme. Asi budou potře­ba, až bude vlož­ka vytápět i poko­je v podkroví.

 Zkušenos­ti s provozem

Topení používáme třetí zimu a jsme spoko­jeni. Hlavní před­nos­tí teplovod­ní vložky je, že větši­na výkonu jde do vody, která ohřívá radiá­to­ry a pod­la­hové topení v celém přízemí. U běžné vložky by se tep­lo hro­madi­lo hlavně u zdro­je a ve zbytku chalupy by byla zima. Nebo by se muse­lo rozvádět prů­duchy, což fun­gu­je přirozeně (bez ven­tilá­toru) jen směrem vzhůru. V sys­té­mu není žád­ná aku­mu­lační nádrž. Na chalupu jezdíme hlavně o vík­endech, takže než by se nádrž ohřála, už bychom zase jeli domů. Pokud by se jed­na­lo o stálé bydlení, asi by se uplat­ni­la. Stači­lo by top­it tře­ba jen každý druhý den. Jed­iné, co bych udělala jinak, by bylo větší (hlubší) topení v ložni­ci. Použili jsme úzký typ kvůli úspoře mís­ta. První den až dva, dokud se neo­hře­jí cihel­né stěny, je tam chladněji.

První zimu jsme neměli zapo­jený elek­troko­tel na tem­per­ování. Něko­likrát jsme vypouštěli vodu, aby nám nezam­r­zla, a sypali sůl do záchod­vé mísy (bab­ská rada:). Párkrát bylo po našem pří­jez­du v roubené míst­nos­ti pod nulou. Zděná část nikdy nezam­r­zla, je lépe izolo­vaná. Tem­per­ování a možnost reg­ulo­vat teplo­tu na dálku je určitě velké plus. Přit­om nák­la­dy na provoz jsou přek­va­pivě příznivé. Loni jsme pro­topili v elek­třině asi 6 tis. Kč za zimu. Ako­rát mě zkla­ma­lo, že GSM mod­ul se už dvakrát zasekl, takže pří­jezd do vytopené chalupy se jak­si nekonal.

Pokud se chcete dozvědět také něco o údržbě kamen a komínu, přečtěte si druhý článek o topení.